Vítejte na webu Andský Vandr, kde můžete „v přímém přenosu“ sledovat výpravu dvou plzeňských tuláků jihoamerickými velehorami

 nejpodrobnější zprávy najdete vlevo v Reportážích z terénu, souhrnné info o navštívených zemích nahoře v Informacích

17.8. Pridana reportaz z Nikaraguy a informace rovnez o teto zemi. Internet na hondurasskem venkove je ponekud poslabsi, takze reportaz jsem publikoval trosku nedodelanou, ale poprosil jsem Tomase aby vse z rychleho internetu opravil, tak by to melo byt brzy v poradku.

25.7. Pridana reportaz a informace o Kostarice. Taktez do jednotlivych stranek v sekci informace pridany pro lepsi orientaci mapy prislusnych zemi. To uz tam asi melo bejt davno.

11.7. Pridana reportaz z Panamy a informace o Paname do prislusne sekce

29.6. Pridana posledni kratka jihoamericka reportaz o presunu k hranici s Panamou a zaroven Stredni Amerikou. Taktez  pridano shrnuti Kolumbie do sekce Informace.

17.6. Pridana reportaz z narodniho parku Sierra Nevada de Santa Marta

6.6. Pridana slibena reportaz z posledniho useku.

5.6. Tak dneska jsem chtěl přidat další reportáž, ale v internetový kavárně zrovna vypadla elektřina a nějak nechtěla naskočit, čili tohle necham na zejtra. Teď aspoň oznámim definitivní změnu cestovního plánu. Jelikož Venezuela se nachází momentálně v situaci, která by se dala nazvat totálním rozkladem, přijde mi nesmysl tam lízt jenom proto, abych se nechal kus za hranicema okrást o všecky věci a musel se zas vracet předčasně do nudný Evropy. Ale letět rovnou z Kolumbie do Mexika a zkrátit si tak pobyt o tři měsíce taky nehodlam. Proto jsem se rozhodl tyhle tři měsíce (nebo i víc, pokud to bude za to stát) věnovat Střední Americe a cestovat do Mexika po zemi. Zároveň taky předpokládam, že po Galapágách a tom peklu, kde jsem teď bude tahle pasáž další kapitolou do příručky „Jak se sám zaživa uvařit ve vlastní šťávě“. Na druhou stranu, myslim si, že by byla škoda tyhle státy vynechat, když už tady jednou jsem. V podstatě jediná z těch zemí, která mě absolutně nezajímá je Kostarika (nicméně jí neni jak objet, takže navštívim i tu), všechny ostatní mi přijdou, že stojí za vidění. A hned na začátku mě čeká překonání celkem zásadního problému – bažinatý džungle na kolumbijsko-panamských hranicích. Silnice tam nejsou, pěšky tam jít nejde a rozhodně nepoletim z Bogoty do Ciudad de Panamá jako ten největší suchar. Tak uvidíme jak se to nakonec vyvrbí.

27.5. Jako kompenzaci za ono sedmiměsíční zpoždění reportáže z Yauyos Cochas přidávám i krátký videoklip z této výpravy. V sekci Videoblog.         – Tomáš

25.5. Pridana reportaz z narodniho parku Los Nevados

16.5. Pridana reportaz z useku mezi Pitalitem a Ibague

1.5. Přidána Tomášem vytvořená reportáž z první části návštěvy Yauyos Cochas. Možná si říkáte, že pouze sedm měsíců od jejího uskutečnění je příliš brzy na její zveřejnění. Inu, kdo ví, třeba jo. Ale tyhle rizika je prostě třeba podstupovat.

28.4. Pridana dalsi reportaz z kolumbijskeho putovani.

17.4. Pridana reportaz z prvniho useku v Kolumbii a do sekce Informace shrnuti Ekvadoru.

3.4. Pridana reportaz z Galapag a informacni shrnuti taktez o Galapagach do sekce informace. A ted uz hura do Kolumbie.

3.4. Vcera probehlo v Ekvadoru posledni kolo prezidentskych voleb a vitezem se stal Lenin:

Koncem pristiho tydne by melo byt jeho telo prepraveno z krypty na Rudem namesti do Vilcabamby, kde se ho budou nasledujici mesic pomoci tamejsi zive vody pokouset resuscitovat.

3.3. Pridana reportaz z prirodni rezervace El Angel

20.2. Pridana reportaz z putovani okolo ruznych sopek

8.2. Pridana reportaz z narodniho parku Sangay. Plus se mi nakonec preci jen podarilo objevit tady bramborovou kasi. Akorat ji maji jenom v jedinym supermarketu Supermaxi. Ale lepsi nez dratem do oka.

25.1. Přidána reportáž z národního parku Cajas. Plus zakoupena letenka na Galapágy, kde bych měl pobývat 7. – 31. 3. 2017. Stála 420$ plus je asi 100, nebo 200$ vstupný do parku, plus je tam obecně asi dost draho. Tak doufam, že to bude za ty prachy stát. Dále jsem zjistil pro mně tragickou věc a to, že v Ekvádoru neznají instantní bramborovou kaši, která dosud tvořila základ většiny mých večeří. Prozatim jsem jí nahradil hrachovou a fazolovou kaší, protože polentu a semolu už nemůžu ani vidět. Ale doufam, že to tak nebude po celý tři měsíce, protože jinak mi to roztrhá střeva na kusy.

13.1. Pridana prvni reportaz z Ekvadoru

12.1. Protoze uz jsem opustil Peru, rozhodl jsem se udelat takove informacni shrnuti o tomhle statu. Je k nazeleni v zalozce Informace v hornim menu.

5.1. K certu, uz jsem se radoval, ze nebudu muset nic dalsiho psat, pac to tu nikdo necte a oni ty vase komentare byly neviditelny dokud jsem je nepotvrdil. No dobra, tak holt psat budu.

Aktualne jsem pridal reportaz z Cajamarcy z nevlastnima fotkama a dal reportaz ze dvou kratkych treku s mezistanici v Cutervu.

Dalsi aktualizace probehne s nejvetsi pravdepodobnosti uz z Ekvadoru.

21.12. Takze od 9.12. 2016 jsem opet v Peru. Tomas mi schoval bomby na vareni u pani, co ma jidelnu kousek od letiste a ta je nastesti mela stale u sebe i presto, ze jsem priletel o mesic dyl, nez ji bylo puvodne receno. Tak jsem ji za prokazanou sluzbu odmenil lahvi Becherovky a rychle chvatal na terminal Yerbateros, abych se jeste pred setmenim dostal z Limy. Do mesta jsem totiz priletel v sest vecer.

Jelikoz jsem se nechtel zdrzovat nakupovanim zasob v Lime nebo nekde jinde a co nejdriv vyrazit do hor, vzal jsem si vsecko potrebny rovnou s sebou z Ceska. Tim padem jsem se konecne taky dozvedel, kolik vlastne ten bagl se vsim vsudy a zasobama na deset dni vazi. Je to ohavnych 33 kg. Coz teda nejsem moc ochotnej dal nosit, takze si na dalsi usek cesty snizim pridely zasob. Jelikoz jsem sem prijel vyzranej jak Steven Seagal,  muzu si to dovolit (pracoval jsem na tvorbe tukovych zasob poctive cely dva mesice v Cesku).

Z Limy jsem vyrazil do severni casti rezervace Yauyos-Cochas, abych videl i to co jsme uz s Tomasem pred odletem nestihli. Tenhle usek je popsan v reportazich z terenu.

Odtamtud jsem se presunul pres Limu sem do Cajamarcy, kde jsem od vcerejska. Zitra mam v planu zase vyrazit a pomalu se priblizovat k Ekvadoru. Tam bych asi presel nekdy v prubehu ledna.

Jeste bych vas chtel poprosit (jestli to teda vubec nekdo cte), abyste mi napsali do komentaru nebo na mail, jestli sem mam vubec neco dal psat. Popravde me tahle tvorba dokumentace moc nebavi, stejne jako me nebavi foceni (navic mam pouze telefon a fotky z nej podle myho nazoru stoji dost za prd). A jestli to stejne nikoho nezajima nebo to necte, tak jsem urcite schopen travit cas pro me zabavnejsima cinnostma. A urcite se nebojte napsat, ze se na to mam vykaslat, protoze se to neda cist, je to nuda k posrani, naprosto zbytecna prace, a pod. Neurazim se a ani nebudu sklamanej, prave naopak. Pokud mi nenapise nikdo nic, budu to brat jakoze tyhle stranky ani nikdo nenavstevuje a tim padem sem prispivat necim dalsim nema zadnej smysl. Ovsem pokud mi napisete, ze o to stojite, jsem ochotnej pokracovat v prispivani dal.

1.10. Tak jsme se s Tomasem zase uspesne potkali v Huarazu, kam jsem se musel vratit, abych zjistil jak to je s novyma platebnima kartama. Dle ocekavani neprisla ani jedna (Peru je jeden velkej bordel), coz pro me znamena, ze se taktez musim vratit do Ceska a osefovat to tam. Dorazim 12.10., o cca 12 hodin driv nez Tomas, ale rozhodne neminim nic vzdavat. Opatrim si novy karty, doplnim vybaveni, ktery mi ukradli a za dva az tri tejdny se hodlam vratit zpatky sem a pokracovat dle puvodniho planu.

Jak uz psal Tomas, pokud by mel nekdo dalsi zajem prozkoumavat Jizni Ameriku a chtel se ke mne pridat, tak ted, po dobu co budu v Cesku, existuje navic moznost setkat se osobne a vsecko v klidu probrat. Krome mailu (luki@email.cz) me od 12.10. taky bude mozny kontaktovat na cisle 775 15 33 23 (ale nezarucuju, ze budu mit telefon porad u sebe). Tak nevahejte a ozvete se.

– Lukas

29.9. Pridan clanek Jeden fail za druhym. Jak z nej vyplyne, nachazime se zrovna kazdy jinde.

Muj cas tady v Jizni Americe se pomalu naplnil (vratim se domu 13.10.) a Lukas by rad sehnal nejakou nahradu. Tak kdo se nebojite, napiste na „luki zavinac email.cz“ Lukas nema na „nahradnika“ nejake zvlastni pozadavky. Jeho dalsi plany jsou 15.11. (mozna drive) prejit do Ekvadoru. Jeden (prvni) ze tri ekvadorskych mesicu pravdepodobne stravi na Galapagach. Dale 3 mesice v Kolumbii, kratka opatrna navsteva Venezuely, a letecky presun z Kolumbie do Mexika. V Mexiku stravit celou dobu maximalniho bezvizoveho pobytu. Ale na to, co presne se v techto zemich bude delat, nema specialni plany a je ochoten akceptovat ledaco, co si nahradnik/nahradnice vymysli. Specialni pozadavky nejsou ani na datum priletu a dobu pobytu tady. Mnozi mluvivaji o tom, jak radi by podnikli nejakou dlouhou cestu, ALE… Zadne ale. Kdo nema zadne zive zavazky, nema se na co vymlouvat, pojdte do toho po hlave. Ted hned. Poznat, jak to chodi v tolik odlisnych zemich a vystoupit z rutiny zivota v CR je nedocenitelne. Ale behem dvoutydenni dovolene to nejde.

22.9. Pridany fotoreportaze z lachtanich ostrovu Islas Ballestas, paracaske poustni rezervace a 12 denniho treku v nejvyssich peruanskych horach, Cordillera Blanca. Nachazime se v moc prijemnem malem meste Yungay. Zitra odtud vyrazime na druhou stranu, pro zmenu do kordillery Cerne. Potom se musime vratit do Huarazu, kde si Lukas zkontroluje, jestli mu prisly nove platebni karty. Pred vypravou na Alpamayo trek mu totiz v takove pitome na ulici 2 vchody otevrene internetove „kavarne“ ukradli prirucni batuzek s platebnimi kartami, spoustou dolaru v hotovosti, GPSkou a uplne novou solarni nabijeckou. Ta puvodni totiz, ac podle vsech testu normalne funguje, od konce srpna nechce nabijet zadna zarizeni.

3.9. Pridany komentovane fotoreportaze z treku v kordilere Vilcanota, Cusca a meho dvoutydenniho pobytu v pralese. V dobe, kdy jsem byl v dzungli, stihl Lukas 2 treky po inckych ruinach zhruba v oblasti mest Abancay a Andayhualas. Poctive videodokumentoval, jednoho dne to take bude zverejneno. Predevcirem dopoledne jsme se uspesne setkali, abychom se vcera vecer zase kazdy vydali jinam. Lukas zamiril do mesta Huancayo, zatimco ja do pobrezniho Paracasu. Zitra se jedu lodi podivat na lvouny, tucnaky a dalsi morske guanove ptaky. Pozitri na kole do poustni rezervace (blaznive, ze? 🙂 ) a pak se znovu s Lukasem sejdem a vyrazime do nejvyssiho pohori v Peru, Cordillera Blanca.

3.8. Pridano video z kanonu Cotahuasi a fotoreportaz z vystupu na Coropunu.

Zitra vyrazime na nekolika denni trek v cordillere Vilcanota, kolem sestitisicovky Yayamari a jezera Sibinacocha na sever.

Potom si budeme muset zajet na skok do Brazilie, bud do mesta Rio Branco, nebo jen na hranicni prechod do Assis Brasil. V Peru je totiz mozne pobyvat bez viza az sest mesicu v kazdem kalendarnim roce, ale pri vstupu jsme dostali do pasu razitko jen na 90 dni. Prodlouzeni bohuzel neni jednoducha formalita jako v Boliviii, ale jde o nekolikadenni byrokratickou strapaci v Lime. Proto volime radeji tuto metodu „vystoupit a nastoupit.“

Pote se na skok vratim do hor do Cusca, odkud nasledne pojedu na dva tydny do pralesniho narodniho parku Manu, kde budu pracovat jako dobrovolnik u techto nadsencu na rozvoji ekoturistickeho projektu Otorongo Blanco (Bily jaguar), a poznavat prales a jeho faunu.

Cesta do tropu snad muze vyvolat obavy o nase zdravi kvuli viru zika (mozna v souvislosti s olympiadou casto zminovaneho v mediich) nebo malarii, horecce dengue apod.

Provedl jsem zodpovednou resersi, ze ktere vyplunulo zejmena toto: 1) Prenasec zminenych nemoci Aedes Aegypti se dle teto mapy v peruanskem regionu Madre de Dios a brazilskem state Acre, o ktere se jedna, prilis nevyskytuje. 2) I pripadna nakaza virem zika nema pro me jakozto muze, neplanujiciho v nejblizsich mesicich deti, zadne katastrofalni nasledky.

V kazdem pripade nepodcenime ochranu pred hmyzem repelenty a vhodnym oblecenim.

Take jsem nezapomel na svuj strach z hadu, a zeptal se Caroliny z Manu Peru Amazon, jak casto se pri praci a vyletech clovek setka s jedovatym hadem. Odpovedela, ze takove setkani je velmi neobvykle, nicmene ne vyloucene. Coz jsem schopen vymenou za takovoto zkusenost prijmout.

30.7. Pridano tolik noveho obsahu, ze to ani nejsem schopen vypsat 😉

Kus pod vrcholem Coropuny se nam 25.7. podarilo dosahnout nadmorske vysky 6000 mnm. Na vrcholu jsme tedy nebyli, ale planovana meta je splnena. Povazuju to za takove malicko „krysi reseni.“ 🙂 Hned vecer po vystupu jsme nasedli na bus do Arequipy a z ni pak celeho 26.7. jeli do Sicuani. Tady se od te doby flakame, zaminkou pro to je leceni Lukasova kotniku, ktery si lehce podvrtl, kdyz jsme sli po tme na autobus do Arequipy.

Hosting Banan je mrtev, at zije Endora a redakcni system WordPress. Po potizich s bezpecnosti jsem stranky ponekud pracne presunul na tento novy web. Je to pokrok co do snadnosti editace a troufnu si rici, ze i co do vzhledu.

10.7.: Od predvcerejsiho vecera jsme v Espinar7.7. proprsel a prosnezil cely den, a to tu za cervenec maji spadnout jen 3 mm prumerne :-D, to za ten den spadlo vic. Ale jinak je hezky.
Dnes jsme pul dopoledne obihali tak 30 obchodu, nez jsme sehnali svarecske bryle. Vratime se na zapad do kanonu Cotahuasi, podobnemu kanonu Colca, a z nej pak zkusime zasnezenou horu Coropuna. Ne nutne hlavni vrchol. Proto ty bryle. Budeme v nich vypadat jako Hillary a Tenzing 😀

29.6.: Pozdravy z peruanskeho mestecka Chivay! Predevcirem jsme chteli vystoupit na sestitisicovku Chachani, ale v 5000 m zaclo v prehankach snezit, coz nas sokovalo, protoze jinak je tu furt jasno. Zrovna naka pitoma fronta. Me navic bolelo koleno, tak jsem to vzdal hned, L. vylezl do 5300 a pak se vratil taky. Na dalsi pokus uz to nebylo, protoze pres noc napadl snih vsude – to bylo zatracene prekvapeni, v pampe, kde predtim naprosto nebyla k sehnani voda 😀 Den predtim jsme si pro ni museli 13 km tam a 13 zpet, a to nam ji natocili policajti z nejake studne u silnice 🙂 Tak si budeme muset vybrat jinou sestku. Zitra vyrazime na trek k prameni Amazonky, na uboci hory El Mismi.

Do sekce vystroj pridana recenze na me pohorky Asolo Trekker a do reportazi z terenu alespon par fotek na ukazku z noveho fotaku. Proc mam novy fotak, to se dozvite z denikoveho zaznamu pri pristim updatu.

Nejak ty updaty posledni dobou flakam, ale slibuju, ze pres nadchazejici trek se polepsim, a potom se tu objevi hodne noveho.

21.6.:Pridano video Z Mazocruz na vysoké pláně. Stale jsme v Arequipe. Vcera jsem navstivil mistni zoo. Krome lva a africkeho pstrosa  chova same jihoamericke druhy, zvirata casto pochazi z odhalenych nelegalnich obchodu. Sokovalo me, jak veliky je jaguar.

18.6. Hlasime se z La Ciudad Blanca, Bileho mesta, tedy z Arequipy, hezkeho mesta, kde lze zaridit a sehnat ledasco, na co nelze v horskych mesteckach na jihu zeme ani pomyslet. Je tezke uverit, ze jsme stale ve stejnem state. Pridan audiodenik 25.-27.5., dalsi updaty budou brzy nasledovat.

4.6. Zdravime z Mazocruz! Pridana videa Titicaca a Elegani ibisove. Pridan denik 21-24.5.

23.5.: Pridana videa Plamenaci a Lukas na vyhlidce a fotogalerie Jezero Titicaca

22.5.: Konecne pridano video z druhe vypravy do Cordillery Real!! Nachazime se v peruanskem Yunguyo.

20.5.: doplneny fotky do vsech denikovych zaznamu, pridan jeden pamfletozni clanek do sekce Andske stripky, a do sekce Videoblog pribyla ukazka bolivianske hudebni vychovy 🙂

17.5.: pridany denikove zaznamy za dobu zhruba 2 tydnu. Zahy k nim pridam i fotky. Dale konecne pridan odkaz na video z naseho prvniho treku – Huayna Potosi – Nevado Condoriri. A navic jeste jedno kratke naladove video – At mir dal zustava s touto krajinou. V sekci Videoblog.

Taborime v kopcich blizko jezera Titicaca a peruanske hranice. Do Peru prejdeme 21.5.

Mnohaměsíční výprava napříč andskými zeměmi