Tak Peru mam za sebou, tak jsem si řek, že bych moh udělat takový shrnutí různých faktů a mých zkušeností z týhle země. Myslím, že by se to mohlo hodit někomu, kdo sem plánuje výlet, nechce utrácet víc než je nutný a chce vidět něco, ze skutečného Peru (ne z umělého Peru pro turisty).

Mapa:

Délka pobytu: V Peru může být člověk bez víza 183 dnů v jednom roce, ale zároveň nesmí doba jednorázového pobytu překročit 90 dní. V praxi to znamená, že pro využití celého půlroku pobytu je třeba po 90 dnech zemi opustit na libovolném hraničním přechodu, kde davají razítka a klidně se zase ihned vrátit. Je to prostě pitomost, ale takhle to tu holt funguje. Alespoň už ale Peru zrušilo nutnost vyplňovat při vstupu do země migrační kartu, což byl naprosto zbytečný papír, který nikoho nezajímal a akorát zdržoval odbavení. V Ekvádoru tuhle hovadinu samozřejmě opět mají.

Jazyk: Španělština, stejně jako v ostatních Andských státech. Místní ještě používají různé indiánské jazyky, zejména kečuánštinu. Vyjímečně je i možné natrefit na nějakého staršího Peruánce, který mluví pouze kečuánsky a španělsky neumí. S angličtinou si tady člověk rozhodně nevystačí, mluví jí občas někdo ve velkých městech, jinde ani náhodou. Nehledě na to, že když místní vidí, že se neumíte domluvit, ihned se stanete vděčným terčem pro různé chytráky a budete za všechno platit nesmyslný částky.

Měna: Nuevo sol, zkráceně sol, 1 sol = cca 7,5 kč

Počasí:

Květen – Říjen: Období sucha, tj. málo srážek a nízké teploty ( v rámci Peru, otužilejšímu Čechovi to musí připadat úplně v pohodě), nad 4000 mnm v noci pravidelně mrzne a to někdy dost drsně. Na pobřeží a v pralese je vedro celoročně, nicméně v pralese nejmíň prší v červenci a srpnu, tj. ideální čas pro jeho návštěvu.

Listopad – Duben: Období dešťů, tj. každodenní slejváky, na horach sníh, ale celkově vyšší teploty, spal jsem v 4600 mnm a mrzlo jen velmi lehce, asi stupeň pod nulou. V červenci bych jich pod tou nulou na stejným místě bylo tak 7-10.

Ceny:

Ubytování: Komu stačí postel a studená voda, zaplatí za noc 10 solů. Tohle levné ubytovaní se dá najít v každém větším městě, takže nedat na nikoho, kdo tvrdí, že jeho cimra za 25 je hrozně levná a nic levnějšího neexistuje. Ale většinou jsou v dražším hostelu ochotní poradit, kde se dá najít něco levnějšího. V menších městech a na vesnici se může stát, že seženete nejlevnější pokoj za 15 solů. Ale i to je podle mě pořád hodně fajn cena. Ve městě Huanuco jsem dokonce bydlel i za 5 solů a nebyla to žádná odpudivá díra. Akorát mě tam musel zavést místňák, protože barák nebyl označen jako ubytko, nýbrž jako prodejna sýra.

Jídlo: Klasický menu, tj. polívka a druhej chod běžně stojí 3 – 6 solů, různé speciality jako ceviche, morče, guláš nebo i pečený kuře pak stojí víc, okolo 10 solů, morče 25. Víc taky stojí, když si poručíte něco, co musí extra připravovat, to je obvykle taky těch 10. Caldo, tj. pořádná hutná polívka s kusem masa, případně půlkou ovčí hlavy pak stojí 5-6 solů. Různé sladkosti v cukrárně 0,5 – 2,5 solu. Já jedl vždycky nejradši na trhu nebo u stánku rovnou na ulici. Přišlo mi, že porce jsou větší než v hospodách a jídlo mi přišlo chutnější. Taky je třeba velmi výrazně slevit ze svých hygienických nároků, ale to se týka celé Jižní Ameriky a všech oblastí, nejen jídla. Vlasy v jídle jsou dost obvyklé a kolikrát musíte jíst maso špinavýma rukama, protože leckde vůbec nepoužívají a nedávají k příborům nůž. Ale tyhle věci mě nikdy nějak netrápily, takže celkově mi peruánská kuchyně vyhovuje. Akorát by nemusely dávat hromadu rejže naprosto ke každýmu jídlu a když už, tak by neškodilo jí aspoň osolit a omastit.

Potraviny: Oves drcená, 1 kg – 4 soly; Cukr, 1 kg – 3 soly; Polenta nebo semola, 1 kg – 2 soly; Vepřová tlačenka, 200 g – 2,5 solu; Mlíko v prášku, 900 g – 25 solů; Kakao mletý, 200 g – 5,5 solu; Sýr tvrdý, 1 kg – 12 – 15 solů; Konzerva drcený ryby – 2 soly; Konzerva tučňáka – 4 soly; Olivový olej, 500 ml – okolo 15 solů; Chleba, obvykle 5 – 6 kusů, velkých cca jako houska, ale tenčích – 1 sol; Pivo, lahváč 620 ml – 4 soly; Voda, 2,5 litru – 3 soly; Salám, 1 kg – 22 solů; Bramborová kaše – 2 – 3 soly (poslední dvě věci je dost často problém sehnat na trhu a je třeba pro ně jít do supermarketu); koření – k dispozici je tu pouze paprika, pepř, oregáno, česnek a kmín, pro fajnšmekry ještě čistý glutamát sodný – obvyke stojí pytlík neznámé hmotnosti čehokoliv z toho 0,5 – 1 sol, ovoce a zelenina – všechno, co se tu ve velkém pěstuje je fest levný, to ostatní poměrně drahý, z hlavy dam např. banány – 5 – 6 ks za sol, papaya – 2 soly, kilo blum – 4 soly. Ideální je co nejvíc věcí nakupovat na trhu, supermarkety mívají většinu věcí dražší.

Doprava: Řekl bych, že průměrná cena dopravy v solech je rovná vzdálenosti v kilometrech dělené deseti. Někdy víc, někdy míň. Záleží na kvalitě cesty a dopravním prostředku. Obecně jsou nejlevnější velký autobusy. Určitě je ale dobrý zeptat se na cenu u víc společností, pokud to jde. Některé z nich mají autobusy dost luxusní a tim pádem jsou drahý jako prase. Celkově je technický stav většiny prostředků někde na úrovni „nehodí se už ani do šrotu“ a řidiči si často počínají dost sebevražedně, ale na druhou stranu se mi nikdy nic závažnýho nestalo a ani jsem žádnou nehodu neviděl. Taky lze stopovat, největší šanci má člověk co je sám. A pokud na nějaký autobus nebo maršrutku kdekoliv mávnete, má li volné místo, automaticky zastaví.

Vstupné: Troufám si tvrdit, že placení vstupného do jakékoliv otevřené oblasti se dá vždy nějak vyhnout. Chytří Peruánci totiž mají kasu umístěnou pouze na jedné přístupové cestě a ostatní nikdo nehlídá. Např. do ruin Choquequirao jsem vstup platil (55 solů), ale kdybych býval přišel z druhé strany, od vesnice Yanama, nemusel bych platit nic. Vstupné do různých budov a muzeí se asi nijak obejít nedá, ale k jeho výši nejsem schopen nic říct, jelikož tyhle místa nenavštěvuju. Obecně ale v Peru platí, že cizinci mají vyšší vstupy než místní.

Vybavení: Obchodů s vybavením pro turisty v Peru moc není, jsou jen  v několika větších městech, která zároveň navštěvuje dost turistů. Co jsem tak zběžně koukal na ceny, přijde mi turistická výbava v Peru dražší než u nás, zejména různá elektronika. Bomby na vařič ale stojí myslím stejně jak u nás. Bomba sprej 225 g – 15 – 18 solů, bomba se závitem 225 g – 25 solů.

Otevírací doby: Obchody mají obvykle otevřeno každý den od rána (8-9) do večera (20-21).

Internet: Wifi v Peru moc nefrčí, zato internetové kavárny jsou všude. Obvyklá cena je 1 sol za hodinu na netu.

Bezpečnost: Peru mi přijde jako bezpečná země, říkají to i sami místní. Jediné více nebezpečné místo je část čtvrti Callao v Limě, o jakémkoli jiném místě jsem žádné odrazující historky vyprávět neslyšel. Samozřejmě se může stát, že vás okradou zloději, ale neřekl bych, že se počet krádeží nějak vymyká oproti ostatním zemím. A navíc jsem nabyl dojmu, že zloději řádí především v turisty nejvíce vyhledávaných místech.

Osobní zkušenosti: Na pobřeží a v pralesních obastech bez kopců doporučuju nepít vodu z kohoutku ani z řek nebo potoků, jedná se o spolehlivý projímadlo. Kdekoliv jinde naopak neni důvod se této vody bát, pokud je na pohled čistá.

Peruánci, zejména indiáni, nejsou nijak zvlášť chytří. Problémy jim kolikrát dělají i jednoduché početní úkony a během rozhovoru jsou schopní zeptat se vás na stejnou věc třeba třikrát. Nejvíc tahle hloupost ještě spojená s buranstvím eskalovala ve městě Espinar. Tam zůstat měsíc, tak se buď zcvoknu, nebo někoho zabiju. Naopak směrem na sever od Limy mi přišli lidi čim dál tim víc v pohodě.

Peruánci jsou taky dost slušný prasata. Odpadky hází všude okolo sebe, běžně vyhazují bordel typu posraný plíny z oken autobusů, myjou si auta, bagry a další věci v řekách, který by bez toho mohly bejt klidně pitný a dělají řadu dalších nechutných věcí, na který už ani nechci vzpomínat. Hlavně, že maj všude cedule, že nemaj odhazovat odpadky, že mají dbát na životní prostředí a podobně.

Na druhou stranu musim říct, že jsou Peruánci taky docela srdeční a ochotný poradit a pomoct.

A peruánská hudba je otřesná, samozřejmě s výjimkou:

Místa, který se mi v Peru nejvíc líbily:

1. Rezervace Yauyos-Cochas
2. Cordillera Blanca
3. Rio Calientes blízko Candarave
4. Cordillera Vilcanota (ačkoliv je to ukrutnej mrazák)
5. Města Cajamarca a Arequipa

A ještě bych dokázál jmenovat hromadu dalších. V Peru je asi nejhezčí příroda, co jsem zatim kde viděl a přijde mi, že v každým kousku země je krajina trochu jiná a pořád zajímavá.

Místa, který se mi v Peru vůbec nelíbily, případně ty, kam bych nikdy nevkročil:

1. Machu Picchu – kdysi zřejmě super místo, dneska turistická sračka první třídy. Nebyl jsem tam a ať mi péro upadne, jestli tam někdy vlezu
2. Cusco – otravní místňáci nabízející v libovolnou denní a noční dobu nekonečným zástupům turistů všemožné služby a nesmysly jsou základním kamenem „nejhezčího peruánského města“. Bleju.
3. Huancayo – šedivý město, kde není vůbec nic zajímavýho, auta bezdůvodně a donekonečna troubí jedno přes druhý, do toho hulákají prodejci co všechno prodávají, do toho pískají policajti, kteří se marně snaží řídit dopravu. No prostě totální chaos a kravál, že by člověku praskla hlava. A místní obyvatele bych označil minimálně za poněkud pomatené.
4. Pobřežní pouštní a kamenitý oblasti – písek, šutry, sucho, mlha – takhle vypadá většina peruánskýho pobřeží, co jsem viděl. A taková krajina je podle mě prostě hnus.
5. Espinar – k tomu už jsem se vyjádřil výše, na tohle město prostě nemam nervy

Nicméně na další místo, kde by se mi opravdu hodně nelíbilo bych vzpomínal dost těžko, takže celkově vzato klady výrazně převyšujou. A Peru k návštěvě určitě doporučuju, cestovat tu byla zábava