Dnes bychom měli přijít k úžině Tiquina, oddělující jižní malou část Titicaca od severní velké. Zbývá 10 dnů do 21.5., kdy L. musí opustit Bolívii. Což je spousta času.
Z tábořiště se vracíme zpět na asfaltovou silnici. Vyjdeme kopec, odpojíme se na prašnou cestu. a po ní se spustíme na druhou stranu kopce. Těsně míjíme obec Jankoamaya, což je dobře, je třeba likvidovat zásoby, co neseme na zádech, a ne se někde zmlsávat!
Dojdeme až ke břehu Titicaca a pokračujeme podél něho. Postarší dvojice nakládá na oslíka otepi čerstvého rákosí totory. Občas někdo operuje kolem loděk vytažených na břeh.

Viděl jsem rybáře, nad člunem stál
za bouře na moři kotva šla ke dnu
z řetízku zpod tváře kotvu jsem sňal
svět se snad nezboří, vždyť měl jen jednu!

– Karel Kryl, Srdce a kříž

Dostaneme se pod prudší svah, zde vede po oblázkové pláži jen pěšina. Nikdo tu není. Obědváme a pereme věci. V rákosí řádí a šplouchají kachny a lysky. Podél břehu přelétne ibis. Oblázky hřejí.

Ještě chvíli jdeme po pláži, pak musíme vyšlapat pár desítek výškových metrů na cestu, neboť břeh se mění ve skalní sráz.
Z cesty jsou zase jednou neuvěřitelné výhledy na jezero a téměř kompletní panorama Cordillery Real za ním. L. objevuje pod betonovým víkem vodní jímku, uvnitř teče z trubky ve stěně voda. Doplňujeme. Překračujeme hřeben mezi Lago Pequeňo a Lago Grande. V korytě, kde jsme doufali ve vodu a tábořiště, rostou mezi políčky kaktusy velikosti člověka. Zatímco čekám na L., který v korytě pátrá po vodě, dělám blbiny a fotím se samouspouští s kaktusem, kterak zkouším jeho trny. Pak projdu neopatrně okolo, a už mám ve hřbetu ruky pár ostrých tvrdých 5 cm trnů. Nelaškujte s kaktusy!

Voda tu opravdu nikde neteče, ale máme nabráno z trubky a pobřeží jezera v ústí koryta přímo svádí k táboření. Na Tiquinu je už stejně pozdě. Stan stavíme hned za oblázkovou pláží. Slunce zapadlo za vzdáleným břehem hned vedle Isla del Sol. Západní nebe odráží na příboj a na náš břeh zvláštní světlo. Siluety racků proti modrooranžovému nebi. Těžká romantika. A to když mi táta předem záviděl osamělost jezera Titicaca, tak jsem se smál a tvrdil, že všude budou turisti.
Měsíci chybí ještě tak 2 dny do první čtvrti, a přitom už lze rozeznat jím způsobené stíny.