PN Cajas (15.1. – 25.1.2017)

Z Lojy vyrážim 15.1. ráno. Plán je jet na sever do městečka Saraguro, tam si prohlídnout asi 10 km vzdálené vodopády, a pak se vrátit zpátky na silnici, pokračovat do města Cuenca a odtud se hned vypravit do národního parku Cajas, kde bych chtěl pobýt asi týden.

Bus do Saragura jede v 9:30, za hodinku a půl jsme na místě. Ve městě se nijak nezdržuju a vyrážim směrem, kde tušim, že by se mohly nacházet vodopády Virgen de Kaká. Přesnou polohu jsem nebyl schopen zjistit, ale naštěstí je údolí okolo Saragura zhusta osídlené, takže možností zeptat se na cestu je víc než dost. Ptám se pro jistotu u každý odbočky, místní vždycky vědí kudy, takže okolo druhý dorážim úspěšně na místo. Zároveň začíná mrholit a údolí se pomalu plní mlhou. Kdyby se počasí chtělo ještě zhoršit, je tu připraveno několik přístřešků, kam se může člověk snadno ukrýt. V jednom z nich si nechávám batoh a jdu konečně prozkoumat samotný vodopád.

Ten se skládá se dvou částí. Spodní část je kratší a mohutná, burácí to tam jak o život a voda cáká na všecky strany. Stačilo jenom přejít krátkej můstek před vodopádem a byl jsem úplně zlitej.

Druhá část výš ve svahu už tak mohutná není, zato je výrazně delší. Nešlo to pořádně vyfotit, tak jsem se to aspoň pokusil natočit.

Poblíž vodopádu je ještě kaplička a u ní cedule popisující historii Virgen de Kaká. Ve zkratce je to tak, že známý brazilský fotbalista svýho času navštívil údolí a otisk jeho kopačky je k vidění na zadnici místního starosty dodnes. Když Kaká místo opouštěl, lidé byli nešťastní, plakali a jejich slzy vytvořily jezero, z nějž tečou ony vodopády. V kapli též na jeho počest obětovali pannu (odtud Virgen de Kaká) a modlili se za jeho brzký návrat. Avšak Kaká odešel do AC Milán a sem už se nikdy nevrátil.

Od vodopádů jdu zpátky k silnici na Cuencu, ale dnes už tam určitě dojít nestihnu. Okolo čtvrtý klasicky začne pršet stylem sprcha, tak rychle hledám místo kde se schovat. Jediná možnost je krytej prasečí chlívek i s prasetem uvnitř. Neváham a zapadnu k vepřovi, ten je ze mně ze začátku celej nervní, chrochtá a zběsile pobíhá sem a tam. Za chvíli se ale uklidní a čekáme až se to přežene. Désť trvá asi půl hodiny a poté rychle vyrážim hledat místo na stan. Vzhledem k tomu, že jsou všude baráky a podmáčený pastviny, tušim, že to nebude snadný.

Nakonec přecijen najdu, chvíli před setměním, na kopci nad nějakou osadou, suchou a rovnou plošinu.

Ráno přijdu okolo desátý zpět na asfaltku, akorát u zastávky busu. Sednu si a čekam až nějakej pojede. Mezitím se na zastávce průbežně objevujou místní, který vždycky čekaj až pojede nějaká Toyota s krytou korbou, na tu mávnou, zastaví jí, sednou na korbu a odjedou. Když se to takhle opakuje už po několikátý, nedá mi to a ptam se indiána, kterej v jedný takový Toyotě přijel, jak tady ta doprava vlastně funguje. Viděl jsem, že při výstupu dával řidiči nějaký prachy,  takže o obyčejný stopování se nejedná. Indián řiká, že všechny tyhle auta jsou něco jako taxíky a že dokud jedou po asfaltce, nejsou ani nijak extra drahý. Pak, že jsou tu ještě klasický taxíky osobáky, který mimo asfatky nejezdí asi vůbec a který jsou drahý vždycky. No a pak, že tu samozřejmě jezdí i klasický autobusy.

Jelikož chci až do Cuency, rozhodnu se dál čekat na normální bus, protože nevim, jestli až tam ty Toyoty jedou. Bus přijede v 10:40 a za 2,5 hodiny jsme v Cuence. Za cestu (asi 150 km) chce průvodčí 5$, což teda taky určitě neni levnější než v Peru.

Necham se vysadit na jižním okraji města, u odbočky na čtvrť Baňos, přes kterou vede silnice, která později kopíruje jižní hranici parku Cajas. Místo, kde bych chtěl do parku vstoupit, je ale ještě vzdálené asi 30 km a poslední fázi i 1 km převýšení. Ideálně bych uvítal nějakou možnost dopravy. Nicméně okolo mě projíždí jenom samý osobáky nebo náklaďáky s hlínou. Ve chvíli, kdy míjím nějaký tři ženský, co se vybavujou na silnici, rozhodnu se zeptat jak je to tu s tou dopravu. Řikají, že busy vůbec žádný, ale že občas jede nakláďak, kterej lidi nabírá. Tak teda jdu dál a doufam v náklaďák. Ale nic. Když pak jdu okolo místa, kde ze svahu teče čistá voda a vedle je i místo pro stan, rozhodnu se to pro dnešek zapíchnout. Večer ještě přijde nějakej chlapík k říčce chytat ryby, ale jestli něco ulovil nevim, protože jsem šel spát.

Ráno, než vyleze slunce, je dost nepříjemná zima, odhaduju okolo 3 stupňů. Docela mě to překvapilo, neboť jsem jenom v cca 2900 mnm. Ale tady je to počasí vůbec nějaký zvláštní, jak se mi později potvrdilo v Cajas.

Sbalim se a pokračuju dál, k parku chybí ještě asi 20 km. Ujdu asi 2 km a co čert nechtěl, jede bus. Okamžitě ho zastavim, zjistim, že jede kam potřebuju a tim pádem nasedam. Co ty ženský včera kecaly, to teda nevim. Jelikož už se mi podobná desinformace přihodila po několikátý, tak jsem o tom přemejšlel a došel jsem k závěru, že ty lidi odpovídají zřejmě jenom v rámci toho dne, kdy je otázka položena. A docela mi to na ty situace sedí.  U Peruánců jsem si vždycky řikal, že jsou to blbci, co nic neví a prostě si něco vymyslí, aby nevypadali blbě. Ale tady mi lidi připadají výrazně rozumnější a když něco neví, tak to normálně přiznají.

Z busu vystoupim jižně od laguny Ventanas, zásoby jídla mam na 8 dní, což je tim pádem doba, kterou můžu strávit v parku. Park je celkem malý, takže tahle doba by mi mohla v pohodě stačit na to, abych ho prošel křížem krážem a viděl většinu jezer. Jezera jsou totiž hlavní atrakcí parku. Je to takové ekvádorské Yauyos Cochas.

Ovšem s tim rozdílem, že v Cajas to vypadá přesně tak, jak si přestavuju, že by měl národní park vypadat. Nikde žádný budovy, žádná obdělávaná půda, cesty napůl zarostlý nebo vůbec žádný, s výjimkou pár kusů krav, kobyl a lam nikde žádnej dobytek, žádný turistický značení, žádný odpadky a téměř žádný další lidi. Prostě jenom čistá příroda. Tedy nějaké budovy, jakési nesmělé pokusy o značení cest a nějací turisti jsou v okolí míst, kde park na severu protíná silnice, ale to je zanedbatelná část. Jestli tahle vypadají i ostatní národní parky v Ekvádoru, tak to teda všechna čest.

Ono, stejně jako v Peru i tady jsou všude cedule “Neodhazujte odpadky”, “Starejte se o životní prostředí”, “Nekontaminujte vodní zdroje”, “Nevypalujte vegetaci”. Jenže tady se tim lidy nejspíš doopravdy řídí. Zatim jsem tu neviděl žádnou spálenou krajinu nebo aby si myl nějakej debil auto nebo bagr v řece, tedy věci které jsou v Peru téměř národní sport.

Jinak park samotný se nachází ve výšce okolo 4000 mnm, krajina neni nějak extrémně zvlněná, takže jsou všechna jezera vcelku snadno dostupná. Občas je možné i vidět několik jezer z nějakého vrcholku a není nutné k nim extra slézat.

Všude je mraky vody, všechna je samozřejmě pitná. Myslím si, že kdyby nebylo zbytí, mohl by se člověk napít bez rizika i z kteréhokoliv jezera, protože tu prostě neni nic, co by mohlo vodu jakkoli kontaminovat.

Vegetace se skládá témeř výhradně z tvrdý trávy, tůjí, keřů queňua a těhle otravných kaktusoidů:

kvůli kterým nebylo kolikrát možný ani projít cestou bez podrapání o trny.

Počasí tu panuje až překvapivě dobrý, polovina dnů bylo jasno, druhá polovina sice zataženo, ale nepršelo. Nejdrsnější věc, co dokázaly mraky vyplodit bylo mrholení. Tak nevim jak je to tu s tim obdobím dešťů.

Z divokých zvířat jsem viděl lišku, králíka, morče a srnku taruca. Paroh z ní jsem nalezl den předtím.

Z lidí jsem potkal v části pod silnicí za celou dobu  (7 dní) akorát jednoho Maria, kterej si přišel vyfotit nějaký jezera a byl hrozně překvapenej, že mě tam vidí. Což jenom potvrzuje, že Cajas je další úžasný místo, který skoro nikoho nezajímá.

Na následující mapce je trasa, kudy jsem šel (spatne viditelna cervena cara).

A teď už následujou fotky jezer. Bohužel názvy úplně všech se mi zjistit nepodařilo.

Tugshi

Ventanas

Cascarillas I

Cascarillas II a III

?

Duglaycocha a Angas

De las Cipreses

Quinuas

Valeraniato

Del Diablo

Atucyacu

Atascaderos

Pailacocha

Yanacocha de Jerez

Totorillas

?

Sunincocha Chica, Central a Grande

Quinuascocha

?

?

?

Cueva Escrita

?

Llipis Loma a Ingacasa

Derrumbo Amarillo

Ingacocha

Ingacarretera

?

?

Tintacocha

?

Verdillos

Estrecha

?

Hunanchi

Lagartococha

Verdes

Chuspihuayaco Oeste

?

Totoracocha

Osohuaycu

Osohuaycu, Ojo de Osohuaycu a Patos Colorados

Cuchichaspana I

Cuchichaspana II

?

?

Peña Amarilla

Manganacochas

Canutillos

Luspa

Togllacocha

Larga

?

Negra I

Negra II

Azul

Pohled z vyhlidky Tres Cruces

Poslední den v části nad silnicí byl pro dokumentaci nejsnažší. Stačilo akorát vylézt na kopec uprostřed:

a fotky všech jezer pořídit z něj.

?

Toreadora Chica

Pallacocha

Perro Grande (maly nahore)

Riñoncocha

Toreador a De la Cascada

Unidas

Toreadora

Apicocha, Patoquinuas (obe napravo) a dalsi neznamy

Taquiurco

25.1. rano zamirim na silnici, stopnu autobus a odjedu opet do Cuency, ale zustat tam nechci, mesto mi neprijde nijak zajimave a je zbytecne velke. Dojdu tedy na terminal a odjizdim na sever, do mensiho mesta Azogues, kde mam v planu par dni zustat a dokoupit zasoby na dalsi trek.

Mnohaměsíční výprava napříč andskými zeměmi