Cajamarca – Cutervo – Jaen (23.12.2016 – 6.1.2017)

Z Cajamarcy jsem odesel rano 23.12. smerem na zapad, kde se melo nalezat skalni mesto Cumbe Mayo a dal byl plan pokracovat smerem na vesnici Udima a prohlednout si narodni park, ktery je v jeji blizkosti.

Ke Cumbe Mayo, ktere se nachazi cca v 3600 mnm, bylo treba vystoupat cca 1 km prevyseni, ale jelikoz nadmorska vyska je tady na andske pomery vcelku mala, nebyl vystup nijak narocny. Navic se slo celou dobu po ceste. Na misto jsem dorazil okolo druhe odpoledne a samozrejme ihned zacalo prset a cele skalni mesto se ponorilo do mlhy. Vedle cesty se nachazelo nekolik budov a nejake pristresky, cele to pripominalo nikdy nepouzivany kemp. Dal jsem si teda obed v jednom z pristresku a cekal, jestli se to nejak roztrha. Asi po pul hodine se situace trochu zlepsila, sice furt prselo, ale aspon zmizela cast mlhy, tak jsem se rozhodl vyrazit na obhlidku. V tu chvili taky z jednoho domku vylezl nejaky strazny, ktery mi vysvetlil kam a kudy mam jit, abych to vsecko spravne videl a taky rikal neco o tom, ze se plati dole vstup 8 solu. Kdyz uz tam strazny byl, vyuzil jsem toho, nechal u nej bagl a sel do skal nalehko. Jelikoz uz mam z drivejska nejake zkusenosti jak funguje placeni vstupneho na peruanskych pamatkach, tusil jsem, ze bude stacit obejit vyberci misto z druhe strany a nebudu platit nic. Predpoklad se ukazal jako spravny, takze jsem to mel zadarmo. Nehlede na to, ze platit 8 solu za to, ze zmoknu a uvidim par sutru v mlze mi prijde dost prehnany.

Asi nejhezci skalni utvar se nachazel hned na zacatku:

wp_20161223_019

Ale ani dalsi casti nebyly k zahozeni:

wp_20161223_008 wp_20161223_009 wp_20161223_011 wp_20161223_013

Skalni komplex byl celkem velky, ale ostatni casti se mi nepodarilo vyfotit tak, aby bylo videt neco jinyho nez mraky. Mezi skalami take prochazelo jakesi prastare kamenne koryto na vodu, vypadalo to jako incka prace. Ovsem kloudnou fotku taky nemam.

Podobna sklani mesta, ovsem v mnohem vetsim rozsahu jsou k videni v udoli reky Apurimac mezi Cayllomou a Espinarem. Ty jsem videli s Tomasem sice pouze z korby nakladaku, avsak i tak ve mne zanechaly nezapomenutelny dojem.

Prohlidka skal mi trvala asi hodinku, pak jsem si jeste chvili povidal se straznym a nakonec jsem za staleho deste vyrazil smerem na vesnici Chetilla.

Do ni jsem dorazil az dalsi den, byl to zapadakov fest a takovych jsem mel v nasledujicich dnech jeste potkat nekolik. Krajina zacala byt pomerne jednotvarna a pro me nezajimava, navic pomerne huste osidlena. Vsude byly pastviny pro kravy, mezi tim borovicovy lesiky, pripadne nejaky jiny krovi nebo stromy. Pastviny byly obehnany ostnacem a temer nikde netekla zadna voda. Nastesti pitnou vodu meli lidi zavedenou ke kazdymu baraku, takze s tim problem nebyl. A samozrejme vetsinu dne vsechno okolo ponorene v mlze. Takze jsem ani nedelal zadny fotky, nemelo to zadnej smysl. Pouze jeden snimek pro celkovou predstavu, takhle nejak to vypada mezi Cajamarcou a Cutervem vsude:

wp_20161230_004

Posledni noc pred prijezdem do Cuterva jsem prespaval v zapadakove jmenem Sanata Aurelia (neni to ani na mape). Puvodne jsem si tam jenom chtel rict o vodu, ale mistni trvali na tom at tam zustanu, chteli si povidat a jako obvykle mi nechteli verit, ze jsem prisel z Cajamarcy pesky kdyz jsem preci moh jet nejakym autem. Stan jsem si postavil u jednoho chlapika za barakem, spolecnost mi delaly tri kravy a prase a jelikoz tam mel i kohout s vodou, moh jsem se konecne trochu umejt.

Rano mi chlapik rikal, ze kdyz pujdu dal po ceste, co vedla skrz vesnici, tak po asi 15 km dojdu na hlavni tah, kde muzu chytit nejakou dopravu na Cutervo. Puvodni plan dorazit do Udimy padnul, protoze tam nevedla zadna poradna cesta a navic uz me ta jednotvarnost krajiny zacala dost nudit.

Dosel jsem teda na zminenou silnici, po ni jsem sel asi kilak, nez jsem dorazil k hospode, kde jsem se dozvedel, ze bus do Cuterva jede okolo druhy hodiny, coz byl shodou okolnosti prave cas na mych hodinkach. Cekal jsem teda na prijezd busu, ale driv nez se tak stalo, vylezli z hospody dva chlapici a nabidli mi, ze me hodi do Bambamarcy, coz je mesto asi v puli cesty mezi Cajamarcou a Cutervem. Nabidku jsem prijal, dokonce me ochotne odvezli primo az na misto odkud jezdi bus do Cuterva.

Bus prijel asi za pul hodinky a ac v nem bylo asi jenom deset lidi, dokazali tam vytvorit naprosto neuvetirelnej chliv ze slupek od buraku a ruznych obalu od veci, ktery prodavala ambulatni divcina tesne pred odjezdem. Vedle me si sednul nejakej klucina, kterej mi celou cestu neco vypravel a kdyz jsem si pri jedny ze zastavek odskocil ven na zachod, tak mi pri navratu vesele povida: ”Doufam, ze nebudes smutnej, ze jsem ti nablil na klobouk.” Vnimal jsem ho jen tak napul, tak mu rikam ”Jo, v pohode…”, no a pak mi to doslo ”Pockej! Coze? Tys mi nablil na klobouk?” Kluk se zacal uz jenom chcechtat, tak jsem se na to sel podivat. No poblity bylo sice skoro cely moje sedadlo, ale na klobouku, kterej jsem tam nechal nebylo nastesti skoro nic. Tak jsem rek typkovi, ze nakonec dobry a on mi pak jeste usluzne ocistil jiny sedadlo od burakovych slupek, abych si mel kam sednout.

Do Cuterva jsme dorazili 28.12. uz za tmy, nekdy okolo osmy. Na radu mistniho jsem vyhledal ubytovani za 10 solu/noc a je treba rict, ze to byla naprosto nejhorsi dira, ve ktery jsem kdy byl ubytovanej. Pokojik byl prtavej, byla v nem jedna rozpadla zidle, totalne spinavej stolek a postel. Celej ten barak byl vubec priserne spinavej a hnusnej, pruchody tak uzky, ze jsem se s baglem sotva protahnul, hajzly samozrejme pro vsechny spolecny, voda tam netekla a smrad tam byl takovej, ze jsem se malem poblil, jak ten kluk z busu, kdyz jsem tam vlez. Ale zase tam aspon nebyly stenice jako v jinak ve vsem ostatnim uplne skvelym ubytovani v Cajamarce. Jednu noc jsem tam teda prezil a rano jsem si na netu zjistil, ze na severozapade od Cuterva, u vesnice Socota by se melo nachazet nejaky pekny misto s jezerem, vodopadama a kamennym lesem.

Rozhodl jsem se vydat tam a odtud pak chytit dopravu do Jaenu, coz je vetsi mesto dal na severozapad a posledni vetsi stanice pred Ekvadorem. Puvodne jsem do Socoty chtel jit pesky, ale kdyz jsem sel okolo terminalu marsrutek, zrovna tam nekdo hulakal ”Socota”, tak jsem nepohrdnul. Do vesnice jsme dorazili nekdy okolo jedny, dal jsem si obed a vyrazil smerem k jezeru. Slo se podel koryta reky, ktera z jezera vytekala a ac byla dost studena prekonal jsem se a dal jsem si koupel. Pak jsem sel jeste kousek a, kdyz jsem kousek od reky narazil na paradni placek pod mandarinkovnikama, kde byl i zdroj pitny vody a siroko daleko zadny lidi, rozhod jsem se utaborit.

Dalsi den jsem vystoupal od koryta asi 500 vejskovych metru nahoru na cestu, ktera mela vest az k jezeru. Behem vystupu se mi podarilo vyfotit i nejakej ten vodopad.

wp_20161230_003
wp_20161230_006

K samotnemu jezeru jsem dosel okolo treti odpoledne. A je treba rict, ze Laguna Pilco je misto opravdu paradni.

wp_20161231_001

wp_20161230_015

A to i presto, ze mezi temito obrimi brouky:

wp_20161231_017

je laguna znama tez jako Jezero smrti, nebot breh jezera je jejich vice ci mene zmasakrovanymi tely doslova posety. (Nakonec vsak musim uznat, ze brouci zas az tak obri nejsou, protoze kdyz jsem od jezera odchazel, tak jsem v jednom zarostlejsim dzunglovitym useku uvidel lezt exemplar zhruba trikrat vetsi. A to uz byl kurva brouk. Fotku bohuzel nemam, zalez mi do krovi, nez jsem stihnul vytahnout telefon. Ale dal bych ruku do ohne za to, ze to byl tenhle fesak:

El escarabajo mas grande del mundo

No kdybych vedel, ze se za nej plati 400 dolaru, asi bych se trochu snazil ho chytit. Na druhou stranu, aspon jsem videl neco extra a uplne nahodou, ostatni za to musi udajne platit tezky prachy.)

Tenhle kousek zeme je taky vyjimecny tim, ze tu ve vsech potocich i rekach tece misto vody pivo.

wp_20161230_007

Bohuzel chutna jako Budvar, takze poprvy jsem byl neduverivy a vodu radeji desifinkoval (ostatne to bych udelal i se skutecnym Budvarem), pozdejc uz jsem na to kaslal i pil to rovnou z potoka. A uplne v pohode. Co tuhle barvu zpusobuje nemam tuseni, ale prichut to nema naprosto zadnou, proste voda, teda vlastne Budvar.

Ihned na odtoku z jezera jsou pak dalsi vodopady:

wp_20161230_013

A na druhou stranu od jezera je pak onen kamenny les. Hledal jsem ho docela dlouho, jelikoz neni vyznaceny nikde na mape a jediny, co na nej ukazuje, je zasla sipka na jednom z kamenu u jezera. Uz jsem se zacal bat, ze ho snad nekdo vykacel, ale nakonec se preci jen objevil. Oproti cumbe Mayo je to spis takovy lesik, ale i tak peknej.

wp_20161231_005 wp_20161231_007 wp_20161231_008 wp_20161231_009 wp_20161231_010 wp_20161231_014

U jezera jsem spal celkem tri noci, jeden z dnu prselo nepretrzite od rana do vecera, takze ani nemelo smysl nikam chodit. Od jezera jsem se chtel vydal puvodne do vesnice Santo Domingo de la Capilla, ale pres kopce tam zrejme nevedla zadna cesta a v korytach rek byla vzdycky dzungle, kterou bez cesty proste prorvat nejde. Takze jsem nakonec skoncil na druhe strane hrebene ve vesnici San Andres de Cutervo, kam jakas takas cesta z kopcu vedla. Na tomhle uzemi se take rozklada Narodni park Cutervo, kterej ale za moc nestoji, coz mi potvrdil i mistnak v marsrutce, kterou jsem jel do Jaenu. Dost pripomina onu kravi krajinu pobliz Cajamarcy.

Ze San Andres jsem chytil marsrutku do Santo Tomas, kde jsem si koupil na rano listek do Jaenu a prespal ve stanu u vesnice. Rano jsem pak odjel do Jaenu, kde se nachazim prave ted.

Je to takovy obycejny mesto, nachazi se hodne nizko +-700 mnm, takze je tu pekelny vedro. Zejtra nebo pozitri se vydam do San Ignacio a pak hura do Ekvadoru.

Nakonec jsem zvolil tuhle variantu pres hranicni prechod La Balsa, protoze je to proste nejbliz a nejkratsi cesta. Puvodne jsem chtel jit pres Tumbes, ale ten je strasne z ruky a navic si myslim, ze na peruanskym pobrezi proste neni nic peknyho k videni.

Mnohaměsíční výprava napříč andskými zeměmi