Jaen (Peru) – Loja (Ecuador) (7.1.-14.1.2017)

7.1. ráno odcházím na terminál, cestou si ještě vyfotím tyhle ptáky:

Co je to zač nevim, ale v nízko položených obydlených oblastech se vyskytuje v hojných počtech. A nejvíce vyhledává místa, kde je spousta odpadků.

Na autobusáku chvíli čekam, než se naplní maršrutka a v ní pak odjíždím z Jaenu do San Ignacio a odtud ihned do vesnice Namballe, ze které je to na hranice asi 5 km. Bylo možné nechat se odvézt až na hranici, ale chtěl jsem trochu projít, prohlídnout si okolí a rozloučit se s Peru. Krajina je tu tvořená jakousi kombinací hor a pralesa, prostě nízko položené a vegetací zarostlé kopce.

Že jsou tu kopce je super, protože tim pádem by tu měl být i dostatek vody, kterou se nebudu muset bát pít. Taky se tu začínají opět objevovat banánové palmy, které mě zřejmě budou provázet i většinou Ekvádoru.

Na hraniční přechod La Balsa dorazím asi za hodinku, okolo druhý odpoledne. Místo je to klidné a ospalé, nějaký velký dopravní ruch se tu asi nikdy nekoná. Když si jdu do kanceláře pro výstupní razítko, oznámí mi policajt, který tam postává, že celník je zrovna na obědě a že musim počkat. Asi za půl hoďky se chlap konečně dostaví a pas mi bez řečí orazítkuje. Ještě vyměnim zbytek solů za dolary, kterýma se platí v Ekvádoru a můžu z Peru vypadnout.

Když vlezu do ekvádorský celnice, tak musim opět čekat, protože se tam celníkem dohaduje nějakej chlápek, kterýmu v pasu chybí vstupní razítko. Řeší to tam možná čtvrt hodiny, pak se chlápek konečně dovtípí, strčí celníkovi nenápadně nějaký dolary, čímž se mu chybějící razítko v pasu zázračně objeví a můžu konečně přijít na řadu. Razítko dostanu opět bez problémů. Bohužel se tu musí zase vyplňovat a následně opatrovat ta stupidní migrační karta. Tak jí vyplnim, celník mi popřeje šťastnou cestu a tak začíná ekvádorský úsek vandru.

Od hraničního přechodu vede silnice do města Loja, které je asi 200 km na sever. Tohle město je i můj první cíl, takže pomalu vyrážim jeho směrem. Opět je možné dojet do města autobusem rovnou od hranice s jedním přestupem ve vesnici Zumba. Ale zase tuhle možnost nevyužiju, protože se chci v klidu v Ekvádoru rozkoukat, vyzkoušet si putování pralesem a ne jenom jezdit busem od města k městu.

Od hranice ujdu už jenom pár kiláků a na rovném místě si stavím stan. Bohužel ( a tenhle problém jsem měl skoro každý den) nejde postavit stan nikde blízko vody. Koryta jsou buď zarostlá nebo je okolí podmáčené a nebo tam prostě nikde žádná rovina neni. Blbý je to hlavně v tom, že je člověk z chůze v šíleným vedru zpocenej jak prase a koupel v potoce by se tak dost hodila. Naštěstí se ale pravidelně okolo třetí až ctvrtý hodiny spouští prudkej slejvák, kterej s okolní teplotou sice nijak nepohne, ale sprchu supluje výborně.

Další den ujdu asi tři kiláky, když okolo projíždí popelářskej náklaďák a řidic mi nabídne svezení. Neodmítnu a jsem odvezen asi 15 km do už zmíněné Zumby. Cestou se ještě zastavíme u nějakýho řidičova kámoše, kterej má na zahradě destilační kolonu, kde pálí jakousi slivovici z cukrový třtiny, jmenuje se to prej trago. Dostal jsem ochutnávku nejprve čistý lihoviny, toho jsem si jen tak cucnul, protože mi tyhle věci obecně moc nechutnaj a navíc se mi z nich chce i dost často okamžitě blejt. Ale tohle špatný nebylo, bylo to dost silný, ale zároveň z toho nebyla skoro vůbec cítit taková ta lihová pachuť. Taky řidič řikal, že po tom nebejvá žádná kocovina. No a protože měl chlapík na zahradě taky drtičku na třtinu, tak prolisoval pár stonků, šťávu smíchal s tim chlastem a s citrónama a tohle už mi teda chutnalo fest a vypil jsem toho dobrej litr.

V Zumbě nic zajímavýho neobjevim, tak pokračuju dál po silnici. Ujdu ještě asi deset kiláků, v jedný vesničce dostanu na cestu nějaký banány a chirimoyu a kousek za ní tábořim.

Okolo poledne dalšího dne mi, tentokrát řidic džípu, opět nabídne svezení, tak se necham odvézt cca 20 km do vesnice Valladolid. Nad vesnicí, na opuštěný pastvině pak tábořim.

No a ráno asi po hodině chůze mi do třetice zastaví auto a nabídne odvoz. Tentokrát volim jako cíl vesnici Yangana.

Jelikož je teprve  deset hodin, mám spoustu času na průzkum vesnice. Už dřív mi přišlo, že Ekvádor je oproti Peru o hodně čistčí, baráky jsou tu dostavěný a mají fasádu a lidi jsou tu tak nějak víc na úrovni. Tohle všechno tahle vesnice potvrdila, na náměstí mají dokonce takovejhle kontejner na plasty:

A opravdu do toho ty plasty hází a jenom plasty. Odhaduju, že Peruánci by do toho házeli tak maximálně plíny a flašky by se válely všude okolo. Zároveň je ale v Ekvádoru většina věcí dražší než v Peru. Obědové menu klasicky za 2$, internet 0.7$/hod., ubytování okolo 10$/noc (teď bydlim za 7$) ale zase to je kvalitou mnohem výš než peruánský brlohy. Levnější by tu mohla být doprava, potraviny +- stejně.

Z Yangana jsem odešel před dvanáctou, ušel tak pět kiláků a slez ze silnice směrem na travnatý svahy, kde jsem viděl možnosti pro stanostavbu a pod kterýma i tekla voda. Když jsem si jí nabíral, přišla se na mě odněkud podívat mladá kráva, která byla přítulná jak čokl. Nechala se pohladit a když jsem odcházel hledat místo na stan, tak šla poslušně za mnou. Těsně před tim, než jsem stan začal stavět někam zmizela, ale když jsem se ráno probudil už tam zas vedle mě vesele přežvykovala. Zpátky na silnici se mnou už ale naštěstí nešla.

Po deseti kilometrech jsem dorazil do vesnice Vilcabamba, což je údajně místo s největším výskytem lidí ve věku okolo 100 let na světě. Ale zároveň je to taky turistama zamořená díra, co vytváří nesmyslný představy o “skutečným životě v Ekvádoru”. Takže jsem vyfotil kostel a urychleně mazal pryč.

Odtud už vedla až do Lojy polňačka, kterou jsem využil, protože chůze po asfaltu už jsem měl dost. Byť jsem se tim připravil o možnost, že mě zas někdo sveze.

Asi 15 km za Vilcabambou jsem našel parádní místo na stan. Rovný, hned vedle pitnýho potoka a navíc vedle rostly jen tak volně keře s granadillou, maracuyou a černý ostružiny. Tak jsem se všeho toho ovoce taky řádně přecpal.

Další den jsem okolo poledne dorazil do Lojy. V jednu chvíli jsem na cestě zahlédnul tohodle mrtvýho živočicha (zřejmě nějaká kuna):

Tak jsem ihned pořídil foto. S telefonem totiž nic živýho pořádně nevyfotim, tak musim vzít zavděk aspoň mrtvolama.

Loja je celkem hezký město, zdá se mi docela moderní a zároveň jsou tu i zase nějaký hezký starý kostely a jiný stavby. Tady je pár fotek:

Puerta de la Ciudad:

Iglesia Catedral:

Parque Central:

Conjunto San Francisco:

Conjunto San Sebastian:

Pomnik nezavislosti:

Divadlo:

Conjunto Santo Domingo:

Socha zakladatele Lojy:

Pohled na mesto z vyhlidky:

Plánuju tu zůstat do neděle a pak vyrazit, zatim nevim kam.
    





  

Mnohaměsíční výprava napříč andskými zeměmi