7. cervence jsme vyjimecne za snezeni a pozdeji vytrvaleho deste pochodovali do hornickeho mestecka Caylloma. Spoj odtud do Espinaru, kam jsme se chteli dale dostat, mel jet az pozitri odpoledne. Bylo to solidni dira, kde policajti obdivovali, jake batohy uneseme a kucharky omdlevaly hruzou z toho, ze jsme prisli pesky z Chivay. Na plote pred mestem sedel tento dravy krasavec:
a na namesti stal, mimo soch horniku s dulnimi voziky, dalsi symbol kraje – bila alpaka:
Dalsiho dne se ale uz krasne vycasilo, a tak jsme po ususeni veci a dukladnem zevlovani…
… vyrazili pres vyznamnou krizovatku smerem na 50 km vzdaleny Espinar:
Doufali jsme, ze stopneme neco, co nas tam jeste dnes doveze. Vetsina z prumerneho provozu tak jeden a pul auta na hodinu se neomylne zkoncentrovala do doby naseho obeda, a tam blo za chuze dost casu kochat se krajinou horniho toku Apurimaku:
Nakonec nam ale hned prvni mozny nakladak zastavil, a uz se jelo:
A k veceri jsem se uz v espinarske restauraci nacpaval ohromnou misou caldo de gallina, slepiciho vyvaru s celym stehnem, vejcem bramborami a spagetami:
V jine jidelne si, krome obrazkoveho slovniku ovoce, muzete nastudovat prezdivky toreadoru, kteri tu pred 2 mesici radili, zleva doprava jsou to Kat, Kral areny, a Ten Autenticky.
Brana Boot Hillu v Sedmi statecnych byla mnohem skromnejsi, presto si na nej vzpomenu vzdy, kdyz vidim hrbitov na kopci:
Rozhodne chceme po nezdarenem utoku na Chachani na nejakou tu sestitisicovku vystoupit. Pruzkum na internetu ukazal, ze bez chuze po snehu ci ledu to proste nepujde. A na to v takovych vyskach obycejne slunecni bryl nestaci. obesli jsme spoustu obchodu, az jsme nakonec kyzene svarecske bryle v sehnali.
Odolejte a neblbnete s takovou veci… 🙂
„Hrrnce, skopky, lavoory, kuuptee!“