Cordillera Blanca (9.9.-20.9.)

Zacina to nevinne. Na idylickych polickach rostou fazole, hrach nebo brambory, jako zde:

dsc03329

Jina pole orou volska sprezeni,…

dsc03349

… nezprazene kravy se volne pasou,…

dsc03328

… ale je treba vyuzit kazdou jak-takz rovnou plochu:

 dsc03350

Slunce zapadlo za hreben Cerne kordilery. Taborime ve vysce okolo 3700 m, prijemny vecer, neni ani horko, ani zima.

dsc03357

Vys uz se krajina stava divocejsi a nedovoli pestovat nic. Plan s byky tesne sousedi se stametrovymi roklemi zarostlymi stromy quenua:

dsc03371

A pak to, nahle a bez varovani, za zatackou cesty prijde:

dsc03381

bez diskuse nejpeknejsi vodopad, jaky jsem kde kdy videl…

dsc03383

… vyteka z jezera Cullicocha, rozkladajiciho se pod sestitisicovkou Santa Cruz:

dsc03395

Santa Cruz (6259 m) na obzoru uprostred:

dsc03407

Prehoupneme se pres dva prusmyky, popojdeme dolinou, a vpravo vykoukne slavny jehlanovity vrchol Alpamayo.:

dsc03415

Tvrzeni, ze je to nejhezci hora na svete, se desetiletimi omilani zrejme stalo uznavanou pravdou…

dsc03428

A jeste jednou vice zblizka Alpamayo. Spatne to opravdu neni, ale hned tady v Bile Cordillere je nekolik hor, ktere jsou podle naseho nazoru hezci (jako Chacraraju nebo Artesonraju, kterou z jisteho uhlu zname skoro vsichni). Bohuzel my jsme je vicemene jen tusili v mracich.

dsc03432

Nekterymi dolinami vedou treky, ktere nabizeji mene samostatnym velehorchtivym lidem peruanske cestovni agentury. Patri k tomu stado mezku, ktere nese stany, zasoby, velke varice, mnohakilogramove plynove bomby… a dale kuchari, pruvodci a, kdovi, mozna i cisnici a utiraci zadku. Podle zverince a tvaru jidelny a stanu pro personal jsme tento jev nazyvali “cirkus.” Povsimnete si take uzkeho vysokeho modrosedeho stanu nalevo. To je kryt zachodu…

dsc03424_

Par ponozek Voxx Silprox vydrzel Lukasovi 3 mesice nepretrziteho noseni:

   dsc03448

A jeste rozlouceni s Alpamayem pri vystupu do prusmyku Cara Cara (4830 m). Mnohasetmetrova stoupani a hned zase klesani se nam stala dennim chlebem. Pri obchazeni hlavniho horskeho masivu dokola to vlastne ani jinak nejde.

dsc03458

O jeden den a tri prusmyky pozdeji:

dsc03475

Bila Kordilera, to nejsou zdaleka jen ledovce a fantasticke horske stity. V nize polozenych udolich jsou bohate pastviny, quenuove haje…

dsc03489

… a mlzne lesy, nekde i s lianami a epifytickymi bromeliemi na vetvich stromu.

dsc03494

dsc03510

Po tretim dnu vypravy se zmenilo pocasi, slunce svitilo malo kdy, v noci casto prselo. Chladno muze pro drobne zivocichy, jako tohoto kolibrika, znamenat fatalni prusvih…

dsc03512

Prave nas mimul predvoj cirkusu…

dsc03514

Lamy jsme za 12 dnu videli na jedinem miste, zato kravy a sympaticke vepriky tu chovaji vsude:

dsc03522

Znovu do prusmyku.

dsc03537

A jsem tam. Ocekavane spektakularni hory se schovavaji v mracich. Nejlepe se mi stoupalo rano. Lukas to ma opacne.

dsc03541

V prusmyku Punta Unión. Valka s mraky pokracuje.

dsc03576_

dsc03582

Jen jsme z nej odesli, zacaly se trhat…

dsc03584

Vecer se oblacnost rozpadla:

dsc03589

Jinym prusmykem (4760 m) vede “silnice” spojujici zapadni a vychodni svahy Cordillery Blanca. Potkali jsme tu nemecky par cestujici Jizni Amerikou na kolech uz 5 mesicu:

dsc03639

Za prusmykem, krome nekonecnych serpentin, lezi laguna Llagonuco, vpravo od ni masiv Huandoy. Huascaran (nejvyssi vrchol v Peru, 6768 m) nalevo se mi do zaberu nevesel, ale neni to zadna skoda, byl totalne zamraceny.

dsc03644

Tam dole u jezirka jsme se pozdeji utaborili.

dsc03655

Vzacna chvile: ctyrhrota koruna Huandoy je rano chvilku bez mraku:

dsc03659

“Od horskych pramenu, Huascaran,

nejtezsi z kamenu na prsou mam.

Pochazi z uboci, kde zvoni cepin tvuj,

v slzach se rozmoci, az se vratis, drahy muj…”:

dsc03666

U pamatniku stylove potkavame vypravu ceske cestovky CK Poznani, ktera nas pak svezla s sebou dolu do Yungay. Diky!

dsc03670

Neskutecna barva Llagonuca. Lukas tvrdi, ze bylo lepsi, nez Singrenacocha ve Vilcanote, ja s nim nesoulasim.

dsc03674

Mnohaměsíční výprava napříč andskými zeměmi