Jelikož jsem zase jednou změnil zemi, je na čase udělat informační shrnutí té předchozí. Teď je na řadě Ekvádor.

Mapa:

Délka pobytu: Bez víza lze zůstat klasicky 90 dní. Poté je možné si na další dny zařídit vízum, ale podle toho, co mi říkal nějaký turista, se kterým jsem se tu o tom bavil, nejedná se o nijak levnou záležitost. Myslím, že povídal něco o 400$ za dalších 90 dnů. Při vstupu do země je nutné vyplnit migrační kartu a snažit se jí neztratit. V takovém připadě počítám, že by vás s chutí stáhli o nějaké ty dolary jako pokutu.

Jazyk: Španělština (překvapivě…). Tady mi přišlo, že místní ve městech mají dost často i nějaký povědomí o angličtině, takže v úplně nejhorším případě by se tu snad dalo domluvit i tak. Ovšem na venkově bych na to nevsadil ani cent, takže je prostě nejlepší nějaký ty základy španělštiny znát.

Měna: Americký dolar. 1$ = cca 25 kč. Co se týče mincí, tak v Ekvádoru mají krom těch amerických i své vlastní centy. Rozměrově odpovídají americkým a jsou normálně platné, takže se tim nenechte zaskočit. Nedostali jste žádný padělek nebo starou nepoužívanou měnu. Ovšem obávám se, že pokud byste ekvádorskýma centama chtěli platit někde v USA, tak už to fungovat nebude.

Počasí: Asi jediná věc v Ekvádoru, která je tu úplně na hovno. Bohužel zrovna s tímhle člověk nic neudělá. V pralesních a pobřežních oblastech je nesnesitelný horko, v pralese navíc ještě silně prší. Na horách je téměř každý den zataženo a mlha, což dost znemožňuje užívání si jakýchkoliv výhledů. Ale aspoň tam neni nijak výrazná zima. Přišlo mi, že jestli bude nebude pršet je otázka naprostý náhody a nedá se to nijak předvídat. Zároveň se moc nedá předvídat, jestli a kdy zrovna nastane ten krátký okamžik, kdy se obloha rozjasní a je možné vidět hory i okolí v celé své kráse.

Místní řikali, že období leden-červen je tu „zima“ a červenec-prosinec „léto“. Z toho by mohlo vyplývat, že v druhý polovině roku by mohlo být víc sucho a celkově počasí lepší, ale jistě to tvrdit nemůžu, jelikož všechny měsíce mého pobytu byly během zimy. Je třeba to prostě vyzkoušet. Nic horšího, než že počasí bude furt stejně mizerný se stát nemůže.

Ceny:

Ubytování: Oproti Peru a Bolívii je tady ubytování hodně drahý. Klasická cena se pohybuje okolo 10$ za noc. Nejlevnější hotely, které se mi podařilo najít chtěly 6$/noc. Ovšem za vyšší cenu dostanete i vyšší kvalitu. I v těch nejhorších dírách je standardem teplá voda, wi-fi a telka. Taky vám běžně dají ručník, mejdlo a hajzlpapír, takže nemusíte používat vlastní. Pokud budete hledat v nějakém městě levný hotel, doporučuju poohlídnout se blízko autobusáku nebo větší tržnice. Tyhle místa bejvaj nejspolehlivější.

Jídlo: I jídla jsou tu dražsí než v předchozích dvou zemích, ovšem ne tak výrazně jako ubytko. Obědové menu (sopa y segundo) stojí v levných hospodách a na trhu 1,75-2,25$, nejobvyklejší cena jsou 2$. V lepších restauracích je pak jídlo ještě dražší. Docela problém je sehnat v Ekvádoru večeři. Zatímco v Peru se běžně servírovalo večer menu stejným způsobem jako v poledne, tady dá dost práci najít večer nějakej otevřenej klasickej comedor. Zato je otevřená spousta restauraček s fast-foodem a podobnýma sajrajtama. Taky se tu pro večerní menu nepoužívá slovo „cena“ (večeře), nýbrž „merienda“ (svačina). Pozdějc už jsem často neměl chuť lítat večer po městě jak kokot a hledat otevřenej pajzl, čili jsem to řešil tak, že jsem si přes den koupil na trhu 1/4 kila pečenýho prasete a nějakej chleba a schoval si to k večeři. Oni vám navíc dají to maso do takovýho plastovýho kelímku, ve kterým mi to vždycky vydrželo až do večera ohřatý.

Jinak co se druhu jídla týče, tak je to v podstatě to samý co v Peru. Akorát tu už nežije tolik lam, takže s lamím masem se tu už skoro nesetkáte. Jediný nový jídlo, který si vybavuju je encebollado, což je taková hutná polívka s hromadou cibule a masa a spoustou dalších věcí. Taky se tu zlepšila úroveň pálivý omáčky, která je obvykle na každým stole jako možnost ochucení jídla. Zatimco v Peru to byl prostě jenom pálivej sajrajt, případně pálivej sajrajt s příchutí mrazáku, v Ekvádoru už má omáčka i nějakou chuť (a dobrou) a krom rozemletý papriky je v ní i spousta další zeleniny.

Potraviny: Cenově zhruba nastejno jako jinde tady. Oves drcená, 1 kg – 0,6 $; Cukr, 1 kg – 1 $; Hrachová nebo fazolová mouka, 1 kg – 1 $; Salám, 1 kg – 12 $; Mlíko v prášku, 400 g – 2,8 $; Kakao mletý, 227 g – 2,3  $; Sýrová pomazánka, 250 g – 1,3 $; Konzerva ryby, 170 g – 0,6 $; Směs olivovýho a slunečnicovýho oleje, 500 ml – 2 $; Pivo, lahváč 620 ml – 1,2 $, plechovka 473 ml – 1 $; Marmeláda, 240 g – 0,9 $; Bramborová kaše, 250 g – 2,3 $ (sehnatelná pouze v supermarketech SuperMaxi, nikde jinde jí nemají); koření – koupil jsem si hned někde na začátku 200 g pytlík kořenící směsi, tušim za 1,5$ a ten používam do teď, takže dál už jsem koření neřešil a ceny nevim; ovoce a zelenina – opět platí, že zde vypěstované je hodně levné, jsou to hlavně banány, mango, citrusy, rajčata a určitě i další věci na který si nevzpomenu. Na trhu v Ibaře bylo možný za 1 dolar koupit cokoliv z následujícího: 15 banánů, 30 mandarinek, 30 rajčat, 5 velkých nebo 10 malých mango, 40 citronů nebo 30 achutillos. Pečivo – zde poměrně drahá záležitost, nejlevnější houskochleba se sežene kus za 0,1 – 0,12 $, různé sladké pekárenské výrobky mi přišly nehorázně předražený a navíc nevypadaly ani nijak lákavě, takže jsem si je nekupoval a přesný ceny neznam. Nicméně z chlebem je to tu jak s ubytováním, za vyšší cenu dostanete lepší kvalitu. Housky jsou větší, chutnější a za celou dobu mi ani kousek pečiva nezplesnivěl, takže ta cena je asi oprávněná.

V Ekvádoru se na trhu vyplatí kupovat hlavně ovoce, zeleninu a věci prodávané na váhu. Ostatní je lepší nakupovat v supermarketu, protože to vychází (nezvykle) levnějš než na trhu. Ze supermarketů mají nejlepší ceny SuperMaxi a Akí.

Doprava: Cenově to vychází zhruba na 1 kč za 1 km, neboli za každých 25 km zaplatíte 1 $. Autobusy jsou na docela slušný úrovni a stejně tak i silnice. Mám pocit, že dopravní společnosti vzájemně spolupracují a všichni tak za lístky účtují stejně. Odpadá teda nutnost obcházení několika okýnek a smlouvání o cenu jízdenky. Což je určitě fajn. Jedinou nepříjemnou záležitostí během cestování tak zůstavají otravní ambulantní prodejci, promotéři, žebráci a další podobní čůráci. Ale tahle pakáž je holt prostě po celým kontinentu. A opět samozřejmě funguje zastavení autobusu kdekoliv mávnutím ruky.

Vstupné: Platí se snad pouze do člověkem vytvořených atrakcí a není nijak přemrštěné. Já platil pouze za dvě místa: Ruiny Ingapirca – 2 $ a Mitad del Mundo – 3,5 $. Všechny přírodní parky a rezervace (krom Galapág) mají vstup zdarma.

Vybavení: Nic jsem nekupoval, takže o cenách nemam nejmenší ponětí. Ale obchodů s turistickou výbavou je ve městech poměrně dost a sehnat bomby k vařiči by neměl být problém.

Otevírací doby: Obvykle od 8-9 do 18-19 hod. Tržnice začínají i dřív a zavírají mezi 16 – 17 hod.

Internet: Wi-Fi je dostupná v každém hostelu a často i ve městech, např. na náměstí. Internetové kavárny jsou taky všude v hojném počtu, ale platí se poměrně dost (okolo 0,75 $/hod). Rychlost a stabilita je všude na dobrý úrovni.

Bezpečnost: Mám pocit, že v Ekvádoru je to z bezpečností ze všech dosud navštívených zemí nejlepší. Člověka určitě zase může potkat nějaká ta zlodějina, jako všude. Ale tady se to podle mě týka hlavně Quita a Guayaquilu a v oststních městech je to až na náhodné výjimky v pohodě.

Osobní zkušenosti: Musim říct, že Ekvádor mě velmi příjemně překvapil. Jednak tim, že je to na jihoamerický poměry dost moderní země. Baráky jsou tu obvykle dostavěné a mají fasádu, tedy něco, co bylo běžné naposledy v Argentině.

Žijou tu fajn a normální lidi, žádný pomatenci jako v Bolívii ani natvrdlí otravní burani jako v Peru. Sice stejně vypadají, ale vyspělostí jsou někde úplně jinde. Nikdo mi nepokládal žádný stupidní otázky, jejichž odpověď je předem zřejmá, nikdo na mě za celou dobu nepokřikoval „gringo“, nikdo nezůstal nechápavě čumět, když jsem chtěl koupit čtvrt kila cukru. No prostě jak píšu, normální lidi, žádný poloopice s držkou plnou koky.

Je tu čisto. Ve městech se válí sem tam někde pár odpadků nebo nějakej bordel, ale venku v přírodě téměř nic takovýho neni.

Chráněný přírodní území vypadají skutečně jako chráněný přírodní území, tzn. nikde žádný domy, žádnej dobytek, minimum cest, minimum lidí. Prostě čistá příroda a divoký zvířata.

S tim všim taky souvisí, že tu je i voda mnohem čistčí než v Peru. Pil jsem tu všecko možný, z potoků, z kohoutků, z nádrží, desinfekci jsem nepoužil ani jednou a ani jednou jsem z vody neměl žádný zdravotní potíže. To v Peru jsem měl sračku možná dvacetkrát.

Kdybych měl vybrat místa, který se mi tu nejvíc líbily, tak by to byly snad všechny, co jsem tu navštívil. Ona tu ta příroda možná neni tak parádní jako v Peru, ale tim, že se tu o to starají se stává pro člověka pobyt venku mnohem příjemnějším. Nejhezčím městem je pak určitě Ibarra. A jediným místem, kde se mi opravdu nelíbilo byla ta trapná rádobyopravdová ekvádorská vesnice Vilcabamba.

Celkově se mi Ekvádor líbil ze všech dosud navštívených jihoamerických zemí nejvíc a je to podle mě ideální místo, kde začít nějakej delší vejlet po Jižní Americe, byť polohou je země na dost nevýhodným místě. Člověk se tu v klidu dostane do místního životního rytmu aniž by měl pocit, že ho právě zavřeli do blázince. Plus jsou tu taky ty Galapágy, že jo.