Další středoamerickou zemí v pořadí je Kostarika.

Mapa: 

Délka pobytu: 90 dní bez víza. Zřejmě nejde nijak prodloužit. Celník po mě při vstupu ještě chtěl nějakou jízdenku nebo letenku, ze který je jasný, kdy zemi opustim. To jsem samozřejmě neměl a i když chlap držkoval, razítko jsem od něj dostal. Při opuštění země pozemní cestou se platí poplatek 7 $, možno uhradit taktéž v colonech.

Jazyk: Španělština, ale vzhledem k tomu, že země je silně zaměřená na turistický ruch, měla by vám tu tentokrát v pohodě stačit i angličtina. Kostarika je (bohužel) turistama natolik prolezlá, že tam, kde se anglicky vůbec nedomluvíte, také není nic zajímavýho k vidění. Aspoň takovej je muj pocit. A taktéž mám pocit, že vás tu dokonce ani nebudou mít tendenci ojebávat na cenách, pokud nemluvíte španělsky. Jsou už v základu nastavený tak vysoko, že to prostě neni potřeba.

Měna: Colon. 1 kč = cca 25 colonů. Dá se tu taktéž platit americkými dolary, ale silně doporučuju používat místní měnu. Ceny v dolarech jsou vždy vyšší a zbytečně byste tak vyhazovali peníze oknem. A pomocí kostarických bankovek se také můžete seznámit s řadou místních zajímavých zvířat, která navíc nevěří v boha. No neberte to.

Počasí: Totéž, co v Panamě, tj. permanentní hic a do toho teplý deště. Naštěstí je tu dostatek čistých vodních toků, kde se dá vykoupat a trochu schladit, takže se tu dá tohle klima přežít o něco líp než v předchozích dvou zemích. (V Panamě bylo řek málo a v Kolumbii to byly zase spíš stoky.) Od moře nic takovýho nečekejte, je teplý jak chcanky a zbavovat se soli z potu koupelí ve slaný vodě taky neni úplně ideální.

Ceny: Obecně se dá říct, že v Kostarice je dost draho. Zejména v turistických oblastech, kterých je tu mraky, jsou ceny vyšroubovány do obludných výšin. Rozhodl jsem se proto eliminovat veškeré výdaje, které nejsou nezbytně nutné a tim pádem u některých oblastí nemám o cenách dostatek informací.

Ubytování: A právě tohle je jedna z oblastí, kde toho vím o cenách nejméně. Spát v hotelu rozhodně není k přežití nezbytně nutné a proto jsem všechny kostarické noci strávil ve stanu. Kempovat se tu dá prakticky kdekoliv, takže nebylo co řešit.

Možností, kde se ubytovat je tu jinak ale spousta. Různé hotely, hostely, chatky, kempy, apartmány a pod. najdete na každém rohu a snad v každém koutě země. Cenově by snad nejlíp měly vycházet tzv. cabinas, tedy ty chatky a dál sdílené pokoje v hostelích. Můj odhad je, že to nejlevnější ubytování by se mohlo pohybovat v rozmezí 3000 – 6000 colonů. Ale je to skutečně pouze odhad podložený minimem informací. Hotely jsou obvykle velmi drahé. Nejlevnější samostatný pokoj, co jsem viděl inzerovat, byl za 10 000 colonů. Ovšem cedule vypadala dost věkovitě, takže už to dávno nemusí bejt pravda.

Jídlo: Funguje to tu podobně jako v Panamě, akorát levný podniky už se nejmenujou „fonda“, nýbrž „soda“. Zase dostanete pouze jeden chod a klasický jídla jsou tradicně maso (hovězí, vepřový, kuře nebo ryba) s fazolema a rejží, kterýmu tu říkají „casado“, dál polívka s rejží a taky různý pokrmy z mořských plodů.

Mimo turistický zony se dá porce jídla opatřit už za pohodových 1000 colonů. Celkem zaručeným místem, kde se najíte za tuhle cenu jsou sody na trzích. V místech, kam míří hodně turistů (a takových je tu většina) ovšem ceny jídla začínají na 2000 a to se musíte ještě dost snažit, abyste něco sehnali takhle „levně“.

Většina podniků má otevřeno přes celý den, čili se sháněním večeře opět není žádný problém.

Potraviny: Ty nakupujte určitě v supermarketech, všude jinde to vyjde dráž. Nejvíc se mi osvědčily obchody Palí, kde seženete většinu věcí za velmi přijatelný ceny. Pouze pro pečivo se vyplatí zajít do pekárny. Oves drcená, 1 kg – 725 c; Cukr, 1 kg – 625 c; Mortadela, 500 g – 650 c; Mlíko v prášku, 350 g –  700 c; Konzerva ryby, 170 g – 500 c; Pivo, plechovka 330 ml – 650 c, 473 ml – 850 c; Marmeláda, 300 g – 550 c; Bramborová kaše, 226 g – 870 c; Bujón v prášku, 5 ks – 240 c; Česnek, 3 palice – 350 c.  Pečivo – malé chleby velikosti housek tu nějak nevedou, respektive jsem je nikde neviděl. Nejčastěji se tu setkáte s různými bagetami, kde malá stojí okolo 150 c, střední 350 c a velká 500 c. Veškerý sladký (nebo prostě nějak vylepšený) pečivo a dorty jsou hovadsky drahý (př. malej šáteček z listovýho těsta něčim plněnej – okolo 500 c), takže jsem je vůbec nekupoval. Taktéž balenej toustovej chleba, co maj v supermarketech neni z nejlevnějších (450 g – 1200 c) a navíc je hnusnej, takže to taky radim nekupovat.

Ceny jsou opět závislé na poloze, čili až budete v nějakým místě, kde je relativně levno a dál se chystáte někam mezi turisty, doporučuju si nakoupit zásoby na několik dalších dní. Supermarkety velkých řetězců (Palí, MegaSuper, Super Compro, a pod.) mají naštěstí ceny stejné ať se nachází v jakémkoliv místě, ovšem nějaký takový supermarket není zdaleka v každé obci, proto je lepší mít nějakou tu rezervu.

Doprava: Ceny se liší podle kvality silnic na dané trase a převýšení. Za kilometr jízdy busem po hlavních tazích a jiných kvalitních asfaltkách zaplatíte 1 kč a míň. Tam, kde je krajina kopcovitá, povrch nekvalitní, případně asfalt vůbec neni pak platíte od cca 1,5 kč/km výše. Tohle ovšem platí pokud jedete celou trasu autobusu. Na většině úseků totiž přepravci mají pevný tarif, který vám účtují ať jedete jakýkoliv úsek. Cestování na krátké vzdálenosti se tak leckdy může pěkně prodražit. Bohužel takhle debilně to tu funguje.

K přepravě používejte výhradně veřejné busy pro místní. Po silnicích jezdí taky spousta soukromých autobusů pro turisty, které si účtují několikrát víc. Busy běžně staví na zastávkách rozmístěných podél silnic. Jestli vám zastaví také na mávnutí kdekoliv jinde, si nejsem úplně jistý, jelikož jsem se tu do téhle situace nikdy nedostal. Moc bych na to ale nespoléhal.

Pokud jedete z autobusáku, je třeba si koupit lístek předem. Když nastupujete na nějaké zastávce, platíte za cestu vždy při nástupu rovnou řidiči. Pokud chcete vystoupit někde mimo terminál, je třeba zatáhnout za šnůru, která se nachází v mezeře mezi okny a panelem, co máte nad hlavou. Takhle dáte signál řidiči a on zastaví. Pokud šnůra v buse neni, může ještě někde být tlačítko znamení řidiči. Pokud neni ani jedno, tak je samozřejmě nutný jít klasicky dopředu a říct šoférovi, že chcete vystoupit. V některých oblastech slouží k dopravě staré, americké, žluté školní autobusy, tak se nenechte zmást, že je to pouze něco pro haranci.

Jinak žádný z busů, kterým jsem měl čest zde jet, nebyl ani náznakem klimatizovaný, takže počítejte s tim, že se cestou trochu víc zapotíte.

Pokud byste chtěli stopovat, myslím si, že máte velmi slušnou šanci na úspěch. Místní jsou už zase usměvaví, přátelský a ochotní a leckdy vám nabídnou svezení sami od sebe, když kráčíte pěšky silnicí.

Pokud byste se potřebovali rychle dostat přes záliv Nicoya, tak vězte, že mezi místy Puntarenas a Paquera jezdí trajekt. Cesta trvá hodinu a půl a stojí 810 colonů na osobu. Kompletní ceník a doby odjezdů naleznete na následujících fotkách:

Vstupný: Další z položek, kterou jsem se rozhodl vyškrtnout ze svého seznamu výdajů. Nicméně se mi podařilo najít kompletní seznam všech placených kostarických lokací a jak sami můžete vidět, pro cizince jsou to sumičky obzvláště vypečené. Kdo by chtěl navštívit vše na seznamu, nechal by místní vládě krásných 541 $. A to neberu v úvahu, že někde jsou částky pouze za jeden den. Galapágy hadr. Naštěstí je tu i spousta dalších krásných míst, kde vás nikdo kasírovat za nic nebude.

Vybavení: Bomby typ sprej, 227 g seženete v obchoďácích zaměřených na prodej všeho možného vyjma potravin. Jsou to například již známé Do It Center, El Lagar či Mundo Magico. V posledním jmenovaném jsem je nakupoval za velmi pohodových 1690 c/kus.

V těhle obchodech často mívají i různé další vybavení jako např. batohy či stany. Ovšem obávám se že se nejedná o nic kvalitního či spolehlivého. Prostě takový ty levný šunty na jednu krátkou dovolenou a pak zahodit, jaký dostanete u nás např. v Tescu.

Otevírací doby: Obvykle od 7-8 do 20-21. Něco zavírá dřív, jiný zase jedou třeba i nonstop. V neděli může bejt zas leccos pozavíraný, ale problém sehnat potraviny nebo jídlo byste mít určitě neměli ani tyto dny.

Internet: Wifi zdarma je opět občas dostupná ve městech i na vesnicích v parcích, ale ne v takový míře jako v Panamě. Taktéž je bežnou součástí vybavení většiny ubytovacích zařízení a i spousty dalších podniků.  Internetové kavárny, kde účtují cca 500 c za hodinu, se nalézají taktéž v každém městě a větší vesnici. Rychlost i stabilita už tradičně dobrá.

Bezpečnost: Tady platí totéž, co v Panamě. Tedy klídek a pohoda všude okolo. Nevim jak to vypadá v hlavním městě, tam jsem nebyl, ale nečekal bych žádnou divočinu. Je možný, že vzhledem k vysokýmu počtu turistů, tu může bejt i zvýšená koncentrace zlodějů, tak snad jedině tohle je dobrý mít na paměti. Jinak se neni vůbec čeho bát.

Osobní zkušenosti: Kdyby to bylo nějak možné, tak bych se původně Kostarice úplně vyhnul. Věděl jsem, že je tu draho a že je to tu fest turistický a takový místa mě prostě nelákaj. Jenže to jsem ještě nevěděl jak pěkný to tu ve skutečnosti je.

Kostarika je jako takový kontinentální Galapágy. Je tu podobná a podobně krásná příroda, žije tu spousta netradičních zvířat, je tu podobně draho, země je stejným způsobem orientovaná na turistický ruch, lidi jsou tu stejně fajn a přátelský. A takový místo stojí za návštěvu v každým případě.

Ty vysoký ceny jsou konec konců jediná věc, kterou můžu zemi vytknout. A tady se to dá, narozdíl od Galapág, aspoň nějak obejít. Neplatí se žádnej vstup do Kostariky obecně, může se tu libovolně kempovat a potraviny se dají pořídit na správných místech vcelku levně. 15 dní v Kostarice mě nakonec vyšlo na 2800 kč, takže vlastně ani nevim na co si stěžuju. Jenom pro ilustraci dávam odkaz na nějakýho rozumbradu z Hedvabný stezky (09. 05. 2017, 15:17:16), kterej se chlubí, že v Kostarice utratil za 12 dní jenom 80 000 kč. Já tolik neutratil za celou dobu ani v colonech.

Co se týče shánění pitný vody, tak to je zcela bez problému. Jednak je všude dostatek čistých řek a potoků, a kdyby vám to náhodou nevyhovovalo, tak vám u jakýhokoliv baráku ochotně vodu natočí. Připadně jsou k dispozici ve vesnicích i městech kohouty přímo z vodovodu. Naleznete je nejčastěji na náměstí, na trhu a na autobusáku.

Země je celkově čistá, upravená a moderní, ovšem ne tak odporně rušivým způsobem jako Panama. Pokud jste typ, kterýmu stačí na dovolený ke štěstí válet se na nějakým pěkným místě u moře, pak je pro vás kostarický pobřeží ideálním místem. Stačí si najít nějakej plácek u pláže a zároveň blízko řeky, abyste se mohli opláchnout, postavit si tam stan a když budete mít zajištěnej zdroj vody, můžete tam zůstat dokud vám vystačí zásoby. Případně si můžete jídlo sami vytáhnout z moře. Nebo si shodit kokosák z palmy, kterých tu roste všude spousta. Pokud nemáte, jako já, potřebu se furt někam přesouvat, garantuju vám, že vám tam nebude chybět vubec nic. A jestli přijde prudkej slejvák a budete mít všecko mokrý? No a co? Tak to zas někdy uschne. Tohle je průser, když jste ve 4000 m, tady si toho ani nevšimnete. A nejlepší na tom je, že vás to bude stát jenom letenku a to, co utratíte za jídlo. A z vybavení stačí pouze stan a karimatka, nic víc nepotřebujete. A to stan je nutnej pouze jako ochrana před bodavým hmyzem, kterýho je všude spousta, jinak by se spalo líp pod širákem.

Ohledně nejlepších míst k navštěvě opět nemůžu podat kompletní informace, jelikož jsem se rozhodl vše placené ignorovat. Z toho, co lze vidět zdarma a kde jsem sám byl bych určitě doporučil vodopády u Quepos, Montezumy a Bagaces, nějaký, v podstatě libovolný, kus pacifickýho pobřeží, most u Tarcoles, kde se to hemží krokodýly, vesničku Zarcero a pokud budete v Kostarice mimo období deštů taktéž nějaké místo odkud je dobrý výhled na místní sopky.

A místo, který bych označil za vyloženě ošklivý jsem tu žádný neviděl.

Kostarika bývá často nazývána „rájem na zemi“ nebo něco v tom smyslu. Pokud se ráj definuje jako ve všech směrech ideální místo, tak nemůžu tak úplně souhlasit. Pominu-li nereálný požadavky jako např. že v potocích teče pivo, na qstromech rostou vepřový pečínky, hezké ženy musí chodit zásadně neoblečené a vyhovovat žádostem o sex na požádání, ošklivé ženy naopak nesmí vycházet vůbec, a podobně, pak by určitě v mým ráji nemohlo bejt takový nechutný vedro, tolik komárů, gnusu a tolik turistů. Jinak je to ale docela blízko.

Kostariku můžu i přes mou počáteční nedůvěru k návštěvě vřele doporučit, litovat nebudete. Tim spíš, pokud přicházíte z příšerný Panamy.