Ac jsem se tomu chtel uplne puvodne vyhnout, osud me do Cusca stejne zavedl, protoze odtud se jezdi do pralesniho narodniho parku Manu. A nakonec jsem byl docela zvedavy, jake to tu je.

Cusco byvalo hlavnim mestem inckeho imperia. Mnozstvi budov v centru je vystaveno na inckych zakladech – kamenech obdivuhodne opracovanych tak, ze, ac jsou kazdy jiny, perfektne do sebe zapadaji. Zadne pojivo nebylo potreba a zdi stovky let bez problemu odolavaji zemetresenim.

Diky inckym zakladum a katedrale a klasteru ve stylu andskeho (ci mestickeho) baroka je Cusco zapsano na seznamu svetoveho kulturniho dedictvi UNESCO. V sirem okoli se nachazi mnozstvi dalsich inckych pamatek, v cele s ultimatnim tahakem Machu Picchu. A tak tu vykvetl do zcela obludnych rozmeru turisticky prumysl. Cele ulice cestovnich agentur nabizejicich treky v horach s pruvodcem a kucharem, vsemozne dalsi vylety, jizdenky a letenky, a davy turistu samotne se daji tolerovat, ale:

To by clovek blil:

Indianky v krojich a s lamou na provazku se nechavaji za penize fotit od turistu, kteri si zrejme mysli, ze prave zazivaji to opravdove a skutecne Peru (tohle foto bylo v zajmu dokumentace porizeno zakerne silnym zoomem z dalky). Po namesti pobihaji prodavaci selfie tyci. Kazdou chvili by vam nekdo chtel cistit boty, priblizne 30x denne je vam nabidnuta masaz, a to klidne i 3x toutez osobou. Kdyz je sjedete, ze uz je to dnes po patnacte, co vam to nekdo cpe a ze vas to otravuje, jen nechapave cumi.

Na kopci hned za mestem se rozkladaji ruiny olbrimi pevnosti (?) jmenem Sacsayhuaman. Neco malo (jak se ukaze, prilis malo), jsem si o nich precetl, a tesil se, jak si je prohlednu. Zdi se pry tahnou na pul kilometru a jsou vystavene z obrich balvanu, opracovanych a seskladanych se stejnou preciznosti, jako ty male dole ve meste. Blahove jsem si myslel, ze k ruine by mohl byt vstup volny, nebo ze vstupne bude nejake rozumne nizke, jak se na ruinu slusi a patri. U pokladny s mocnou mrizi jsem ale spatril tohle:

Vstupne pro dospeleho cizince cini 130 solu, temer 1000 Kc!!! A k tomu se zcela verejne deklaruje existence dvojich cen. Obcane Peru maji vstup priblizne za polovic (coz je stale castka, kterou bych za ruiny, byt tyhle jsou trochu neobycejne, nezaplatil ani omylem). Nadpis rika, ze je to sleva, ale tomu snad muze uverit prave jen peruanec. Je to proste dvojnasobne napalene pro gringos, naprosty vysmech do ksichtu.

V prvni chvili si chci jit vylit vztek tim, ze se slecny v pokladne zeptam jestli se aspon trochu stydi za to, ze musi od cizincu vybirat dvojnasobek. Pak zkousim vymyslet neco chytrejsiho. Tvrdit, ze jsem student a nemam u sebe dukaz, by tezko uspelo, takovych chytraku tu musi byt denne desitky, a stejne bych se tim dostal jen na stale nemoznych 70 solu. Byt tu Lukas, ten by to mel hned: Co takhle radsi na sebe moc neupozornovat, a omrknout, kudy se tam da vlezt zadarmo? Tak veliky areal by mel mit nejake slabe misto. Driv nez ho objevim ale najdu kopec hned vedle, odkud je dovnitr krasne videt. A, presne jak psal V. Plesinger v „Peru pod kuzi,“ neuveritelne rozmery kamennych bloku nejlepe vynikaji pri pohledu z dalky, a lidsti mravenci dodavaji obrazu meritko:

Fotograficky uspech me plne uklidni, a tak mi ani nijak nevadi, ze slabe misto vzadu jsem nasel prilis pozde, uz se zacina stmivat a jsem na uplnem okraji vyhnan spolu s radnymi (?) navstevniky s tim, ze se uz zavira.

Cast nocniho Cusca, pohled pri sestupu od Sacsayhuamanu:

A jeste jedna perlicka. Na zakladech palace vladce jmenem Inca Roca je vystaven arcibiskupsky palac. Zaklady obsahuji take kamen, jehoz vnejsi stena ma 12 rohu. Stalo se nejakym prastenym zvykem, ze snad kazdy, kdo do Cusca prijede, si ho foti. Vetsinu casu je tudiz obklopen hroznem turistu. I ja jsem se s nim nechal zvecnit, abych si tady mohl rypnout do tech ovci, tupe se opicich po svych znamych nejen v tom, kam jeli na dovolenou, ale i v tom, co si tam fotili.

fontana: