Do letoviska Paracas, odkud se jezdi lodemi pozorovat morskou faunu na ostrovy Islas Ballestas jsem dorazil brzy rano po patnactihodinove jizde ctyrmi autobusy. Prvni den jsem se jen tak vzpamatovaval nicnedelanim, sehnal si ubytovani, a pozoroval ptaky v pristavu a na plazich.

Hned pri prvnim pohledu k oceanu me zaujali pelikani.

Bavili me take terejove, padajici se slozenymi kridly do vody za rybami jako vrzena harpuna. Zde se krmi kondori krocanoviti na kusu mrtveho lvouna:

Druhy rano den jsem omrkl, jak to vlastne funguje s jizdami k ostrovum, a zaradil se do fronty na listky:

Nez jsem se nalodil, pozoroval jsem, jak jsou ulovene ryby ihned pri vykladce prodavany tomu, kdo nabidne nejvic:

Nejprve zastavujeme u znameho geoglyfu Candelabra, zdobiciho pobrezi paracasskeho poloostrova uz asi 2200 let

Nebe i skaly na ostrovech Ballestas jsou plne ptactva:

Nas clun tu samozrejme neni jediny, ale nijak si navzajem neprekazime:

A uz jsou tady, hlavni atrakce, lachtani hrivnati, neboli lvouni:

Stare molo, slouzilo ke snadnemu nakladani vytezeneho guana na lode. Podle naseho pruvodce ho zde pred prvni „extrakci“ byla 15 metrova (!) vrstva. Dnes ptaci vyrabi guano primo na molu:

Pohoda:

Lodky bezpecne manevruji mezi ostrovy a cetnymi utesy, v pomalem fotografickem tempu:

Nejpocetnejsi producenti hnojiva: vlevo kormoran, vpravo terejove:

A jedina mala skupinka ohrozenych tucnaku Humboldtovych. U mych spolupasazeru vyvolali skorp stejne nadseni jako lvouni:

Zpet v pristavu cihaji na okouzlene turisty prodavaci cetek:

Pelikan v detailu:

Vecer v pristavu;

Nepolevujici koncentrace – kazda vlna muze prinest neco vydatneho k snedku:

To vsechno jsou pelikani. Kdyz leti blizko vas, je jako male letadlo.