FAIL [cti fejl] = selhani, casto hloupym ci komickym zpusobem
Po dlouhem a narocnem treku v Cordillera Blanca jsme pobyli 3 dny v mestecku Yungay. Poflakovali jsme se, doplnovali kalorie i zasoby na pristi vypravu, vyrizovali zalezitosti na internetu a taky jsme zasli na koridu, podivat se, jak to vlastne je:
Zaver byl, dle ocekavani, ze je to pro byka hrube neferove.
Nasledne jsme 23.9. vyrazili na 7 denni trek do Cordillery Negra. Prvni den v nevalne vysce kol. 2400 m bylo hrozne vedro, slunce uz tady pali pres poledne prakticky kolmo k zemi. V podvecer byl Lukas napred, a nahle si musel odskocit do krovi, coz vyustilo v to, ze jsem ho presel a navzajem jsme se ztratili. Takovej fejl. Nahanel jsem ho pak po celem udoli, nekolikrat tam a zpet. Hledani mi aspon zprijemnily konecne se za zapadu slunce castecne objevivsi Huascaran:
a Huandoy:
Dokonce jsme si i SMSkami popsali, kdo kde je, ale kdyz jsem za tmy dorazil na misto presne odpovidajici popisu od Lukase, nebyl tam. Zato stekajici psi na me upozornili dobre lidi, kteri me nechali prespat pod terasou v vchodu do sveho domu (vypadalo to, ze v noci bude prset):
Rano jsem se chvili kochal suchomilnou vegetaci a kolibriky:
Pak uz jsme se konecne nasli, a postupovali dal k hrebeni C. Negra. Nad Bilou Kordilerou se vycasilo uplne, coz bylo potreba nalezite fotograficky vyuzit (vlevo Huandoy, vpravo Huascaran):
a jeste Huascaran v detailu:
Do hor jsme se vydali sebevedome korytem potucku bez cesty, coz skoncilo tak, jak muselo. Z koryta se stal kanon s neschudnymi nekolikasetmetrovymi prudkymi svahy plnymi pichlave flory. V koryte se po nekolika jeste prekonatelnych stupnich objevily nekolikametrove vodopady. Pres prvni se Lukas nejak zazracne dostal, jen aby objevil dalsi, ktery uz dat nelze. Nemohl ale ani dolu z prvniho, takze se nejmin hodinu a pul musel prodirat tim desnym trnim ve svahu zpatky do priznivejsich koncin pred kanonem. Takovej fejl! Ja jsem se alespon mohl vratit normalne po dne.
Druhy den jsme se, po kratke trnite predehre, napojili na cestu, vedouci na hreben vedle kanonu. Nebylo to zrovna misto oplyvajici vlahou:
Cesta se ale samozrejme po case ztratila a promenila se v sit kravich a kozich stezek v prudkem travnatem svahu. Kdyz uz se i kozi stezky staly skoro neviditelnymi (takovej fejl!), otevrel se z kondori perspektiny vyhled na mesto Caraz, ktery rozleptal posledni zbytky meho odhodlani:
Kombinace bezcestnych a skoro bezvodych hor, jeste nezregenerovana unava z Bile Kordilery a „pohodli“ mesta „na dosah“ vykonaly sve a rozhodl jsem se vykaslat se na trek a sestoupit dolu. Nezmar Lukas ale pokracoval neohrozene dal. Venoval jsem mu necelou lahev vody, predal dezinfekci na vodu, dolmluvili jsme se na srazu 1. rijna v Huarazu a vydali se opacnymi smery. Puvodne jsem prvni noc planoval prespat pod sirakem na kraji hor, ale prehankami a setkanim s tarantuli jako talir jsem byl presvedcem o tom, ze lepsi bude rovnou to dotahnout az do Carazu.
V Carazu. „Poradek a cistota o nas vypovidaji mnohe:“
A to, ze cistotu zajistujete hrnutim odpadu do reky, to o vas vypovida jeste vic:
Jinak je to ale prijemne a, byt turisticke, klidne a dosti levne mestecko. Pohled na Cordilleru Negra z Plaza de Armas (jak se jmenuji skoro vsechna hlavni namesti a navsi v Peru):
Kostel tamtez:
