Tak jak je to vlastně s těma Galapágama? Informací se o ostrovech dá na netu sehnat poměrně hodně, ale člověk by z většiny mohl soudit, že ostrovy jsou dostupné jen pro bohaté a obyčejný člověk nemá šanci se tam podívat, aniž by zadlužil sebe a celou svou rodinu na tři generace dopředu. Tak to je samozřejmě blbost. Třítýdenní dovolená na Galapágách se dá se vším všudy pořídit za jeden průměrný český měsíční plat. Což je podle mě cena velmi snesitelná na to o jak unikátní místo se jedná a na to, že ostrovy fungují de facto výhradně z turistických příjmů. Ovšem je potřeba zvolit ten správný přístup. Nicméně pokud nevíte co s prachama, dá se to vzít i z opačného konce a utratit tu během pár dní statisíce. Já se budu ale v následujících řádcích snažit popsat první variantu, tj. jak to udělat, aby člověk viděl co nejvíc za co nejmíň peněz. Nejzásadnější věcí je určitě vyrazit na Galapágy na vlastní pěst a ne s předraženou cestovkou a také si nic nerezervovat předem, ale všechno řešit až na místě.

Kde a co jsou Galapágy:

Je to soustroví 19 ostrovů sopečného původu ležící zhruba 1000 km západně od Ekvádoru, v postatě přímo na rovníku. Obydlené jsou pouze 4 ostrovy: San Cristobal, Santa Cruz, Isabela a Floreana. Ostatní lze navštívit pouze jako součást některé z mnoha nabízených vyhlídkových plaveb. Ty jsou ale poměrně drahou zálězitostí a já jsem se proto spokojil pouze s návštěvou prvních třech jmenovaných ostrovů. A troufám si tvrdit, že jsem nebyl o nic zásadního  ochuzen.

Časový pásmo je na ostrovech UTC-6, v kontinentálním Ekvádoru UTC-5.

Doprava na ostrovy: Existuje pouze jeden způsob jak se tam dostat a to letecky. Letadla lítají z Quita a z Guayaquilu na letiště San Cristobal a na letiště Baltra, které je na stejnojmenném ostrůvku, ležícím severně od Santa Cruz. Letenka mě stála 424 $ a spolu se vstupním poplatkem do národního parku tvořila zhruba polovinu mých nakládů. Letěl jsem z Guayaquilu, jelikož z Quita stály letenky zhruba o 100 $ víc a přistával jsem na letišti San Cristobal. Odlétal jsem pak ze stejného místa, ale lepší je zřejmě možnost (o které jsem nevěděl) mít pro přílet a odlet zvolená různá letiště. Ušetří se tak za jeden přesun mezi ostrovy. Letenka se pak dá zřejmě sehnat i levněji (350 $) v měsících, kdy na ostrovy nemíří tolik turistů. Jsou to zejména duben a říjen. Pokud jste pak náhodou občan Ekvádoru, je letenka za polovic, stejně jako většina ostatních poplatků.

Vstupní poplatky: Vstup do parku dělá 100$, platí se na letišti při příletu a lze ho zaplatit jen hotově, čili je dobrý mít prachy sebou. Na letišti je sice bankomat, ale až v zóně za kasou, takže byste museli situaci komplikovaně řešit a zbytečně se zdržovali.

Dál se platí na letišti při odletu 20 $ za nevim přesně co, asi za to, že nebe je modrý. Každopádně bez účtenky za tenhle poplatek vám nevydají palubní vstupenku. Taky je potřeba si účtenku schovat po celou dobu pobytu na ostrovech, protože při návratu jí budou znova vyžadovat a když jí nebudete mít, budete platit znova. Dále je před odletem na ostrovy nutné podstoupit karanténní prohlídku zavazadel, bez které opět nemůžete do letadla. Ale o tom více dál.

Poslední nevyhnutelný poplatek se pak týká jenom návštěvníků ostrova Isabela a je to 10$ za použití mola. Platí se naštěstí jen jednou, při příjezdu, ale to nic nemění na tom, že je to trapárna až na půdu a netušim proč to mají zapotřebí. Na ostatních dvou ostrovech nic takovýho neni.

Doprava po ostrovech a mezi ostrovy: Mezi ostrovy zajišťují dopravu rychlé motorové čluny pro cca 25 lidí. Jezdí jich vždy několik najednou a lístky na ně prodávají agentury v přístavech. Agentur je hromada a ceny mají všichni stejný, takže se nemusíte bát, že se vás snaží ojebat a neni tak nutný obcházet jich zbytečně několik. Přesun mezi San Cristobal, Santa Cruz a Isabelou stojí vždy 30 $. Výjimečně při malým zájmu nabízí lístky za 25 $. Celkově tak člověk, který chce navštívit všechny tři ostrovy, a který má přílet a odlet ze stelného letiště, obvykle zaplatí za přesuny 120 $ (což byl i můj případ). Ale se správnou letenkou a ve slabý sezoně to lze stáhnout na 75 $. Lodě vyplouvají dvakrát denně, z každého ostrova ve stejný čas, ráno v 7:00 a odpoledne ve 14:00. Přesun trvá dvě hodiny. Na vlnách to docela hází, takže jestli máte s timhle problémy, je dobrý před plavbou nic moc nejíst nebo to všecko vyblejete. Na Santa Cruz a Isabele je navíc nutný se na loď a z lodi přesunost dalším malým člunem. Na SC to stojí 0,5$, na Isabele 1$. Na San Cristobalu pak velká loď zajíždí přímo k molu, takže tady se neplatí nic navíc.

Na ostrov Floreana pak přesun stojí 70$ a ubytování je tam údajně dost drahý (jsou tam pouze dva hotely). Víc k tomu neřeknu, jelikož na tomhle ostrově jsem nebyl.

Před každou plavbou je nutný postoupit stejnou karanténní prohlídku zavazadel jako na letišti a poté je třeba na molu najít člověka od vaší lodi, který by vás měl mít na seznamu pasažéru a který vám vydá vstupenku na palubu. Vždycky je tim pádem dobrý zeptat se při koupi lístku v agentuře jak se jmenuje loď, kterou pojedete. Ať se pak na molu mezi hromadou dalších lidí zmateně nemotáte jak holub na báni.

Na samotných ostrovech pak dopravu zajišťují taxíky a čas od času jede i nějakej ten autobus. Co se cen taxi týče, tak tady nemůžu sloužit, jelikož jsem jejich služeb nevyužil ani jednou. Maximálně se můžu pokusit nahodit nějakej ohad, podle toho, co mi řikali v turistických infocentrech a to by mi vycházelo přibližně na 0,4$/km. Ale je to fakt jen odhad.

Bus jsem využil pouze jednou na ostrově Santa Cruz a cena byla +- 1,5 kč / km. Což je jen o málo víc než na kontinentě kde za kilometr zaplatíte cca korunu. Takže busy pro delší přepravy můžu s klidem doporučit. I tady funguje to, co všude v Jižní Americe, tj. na bus můžete mávnout kdekoliv a zastaví vám.

Poslední položka v dopravě byl přesun člunem z Puerto Ayora k Punta Estrada, což je čtvrť městečka dostupná jen po moři. Jedna jízda stojí 0,8 $.

Ubytování: Druhou nejvyšší položkou hned po letence byly právě poplatky za ubytování. Jelikož s kempováním je to tu nic moc (viz dále), je třeba sehnat si nějaký hostel. Hostelů je v každým ze tří přístavu mraky, takže možností je spousta. Ceny jsou různé, od 10$/noc v nejlevnějších domcích až po stovky dolarů za noc v luxusních hotelech.

Vzhledem k tomu, že v Ekvádoru obecně neni ubytování nijak levnou záležitostí, nejsou ceny nejlevnějších galapážských motelů tak vysoké, jak jsem původně čekal. A pokoje jsou dostatečně velké, vybavené klimatizací nebo aspoň větrákem, s vlastní koupelnou a často i dalšíma vymoženostma jako lednicí, kuchyňkou, varnou konvicí a pod. Myslím si, že takovéhle pokoje by ani na kontinentu nestály míň. Vždycky mě pobavilo, když majitel hotelu zmiňoval mezi věcma, kterýma pokoje disponujou, teplou vodu. V tom vedru co tam panuje by se v ní chtěl sprchovat snad jenom masochista.

Při hledání levnýho hotelu je dobrý vybírat takový, který nejsou v nejatraktivnějších částech vesnice, tj. někde dál od moře, mimo centrum a pod. Taky je fajn, když to vypadá, že tam nejsou žádný další hosti. Pokud je to pravda, je majitel ochotnej jít s cenou níž, abyste mu nezdrhli jinam. Na všech třech ostrovech splňovaly hostely, kde jsem bydlel obojí výše uvedené.

Na San Cristobal jsem bydlel v Doris’s House, za 10$/noc. Bylo to klidný místo severní části vesnice, strávil jsem tam celkem 7 nocí a jinýho dalšího hosta jsem tam za celou dobu neviděl. Doris sice chtěla původně 15$, ale snadno jsem to usmlouval na 10.

Na Isabele jsem strávil pět nocí, všechny v hostelu Las Gardenias a tady mě to stálo 15$/ noc. Na tomhle ostrově nic levnějšího sehnat nešlo, zkusil jsem obejít všechny možná místa a bez úspěchu. Další dvě ubytování, který nabízely stejnou cenu byly La Posada del Caminante a Sandrita. Ale vybral jsem Las Gardenias, protože tam mi paní na začátku řikala 25$ a nakonec jsme skončili na 15$. Opět nejspíš proto, že tam nikoho neměla. Pozdějc se tam nějaký další lidi objevili, ale to už na ceně nic nezměnilo.

Na Santa Cruz jsem v ubytování pobyl 8 nocí, bydlel jsem ve Villa Galapagos, taktéž za 15$/noc. Další místa, který nabízí stejnou cenu jsou Fragata a Los Amigos. Tady si myslim, že v době, kdy je tu míň turistů by mělo jít sehnat i něco za 10$. Ale teď tu turistů bylo dost, takže nebyl důvod dávat přehnaný slevy. Villa Galapagos měla jako jediná z patnáctidolarových v pokoji klimatizaci, takže proto jsem vybral jí. Navíc byla v zapadlejším koutě přístavu než ostatní dvě možnosti.

Všechny hotely měly společné, že se v pokojích čas od času procházela po stěnách ještěrka, který jsou tu opravdu všude. No, ještěrky jsou určitě příjemnější společnost, než brouci v cimrách na kontinentě. Což mi připomína, že jsem ještě asi nezmínil, že hlavní atrakcí, která sem táhne všechny ty turisty jsou právě všeljaká zvířata.

Pohyb po ostrovech: Z internetových informací by to mohlo vypadat, že samostatný pohyb po ostrovech snad ani neni možný a že oficiální průvodce vás musí doprovázet i na záchod. Tak to je další hovadina. Existuje spousta míst na každém z ostrovů, kam můžete vyrazit volně bez jakýhokoliv doprovodu. Existují samozřejmě i místa kam se musí s průvodcem, ale to jsou většinou lokace dostupné jen z moře. Jediná místa přístupná z pevniny kam je zároveň nutné si najmout průvodce jsou na ostrově Isabela. Já služeb průvodce za celou dobu nevyužil ani jednou, protože mě výklady průvodců v 99% situací naprosto nezajímají a jeho přítomnost vnímam spíš jako buzeraci a obtíž, než přínos.

Ideální postup při příjezdu na ostrov je jako první zajít do turistických informací, kde vám dají mapu ostrova a přístavu. Na Isabele infocentrum neni, ale stejnou službu vám tam poskytne jakákoliv z agentur nabízejících vyjížďky.

Z mapy se pak dozvíte jednak polohy všech hostelů a agentur a také kde je kancelář národního parku. Po ubytování se je nejlepší jako první zajít právě tam, kde vám strážci parku ochotně sdělí všechno potřebné o místech, která lze na ostrově navštívit a kam není nutný doprovod.

Místa, která lze takto samostatně navštívit pak podle mě naprosto stačí k tomu, aby člověk viděl téměř všechny místní živé i neživé klenoty, co na Galapágách k vidění jsou. Vlastně jediné zvíře z těch hojně propagovaných v informačních letácích, které mi uniklo je Cormoran No Volador. Jak už název napovídá, tento pták je   jediný druh kormorána, který nepoletí ani kdybyste do něj mlátili kladivem. Žijou myslím ale pouze na ostrově Fernandina, který je dostupný pouze skrz drahou vyhlídkovou plavbu a na severu Isabely, pro který platí totéž.

Jídlo: Kolik tu stojí jídlo zas až tak úplně nevim, jelikož veškeré zásoby, krom pečiva jsem si přivez s sebou z kontinentu. Bylo toho asi 20 kg a abych se vešel do hmotnostího limitu (23 kg + 8 kg v ruce) mi vyšlo na kilo přesně. Ale určitě se to vyplatilo. Přivezený jídlo mě stálo 60$ a dalších 37$ jsem utratil za chleba. Nejlevnější houska tu stojí 0,2$, tj. dvakrát víc než běžně v Ekvádoru.

Vyřešit to takhle se určitě vyplatilo, neboť ceny jsou obecně oproti kontinentu zhruba dvojnásobné. Jak píšu výš, přesný částky nevim, můžu zase jenom odhadovat z cedulí u restaurací, kde jsem občas zahlíd něco o obědovým menu za 5$. V nóbl restauracích bych pak čekal podstatně vyšší ceny. Pak jsem taky při čekání na loď zašel v Puerto Ayora do supermarketu, abych se podíval na ceny a tam to zas tak hrozný nebylo. Potraviny byly dražsí o třetinu až dvě. Ale myslim si, že třeba na Isabele budou ceny vyšší.

Že jsem vlastně za celou dobu neměl žádný pořádný, teplý jídlo mi vůbec nevadilo. Jednak na to v tom horku ani neni chuť a taky jsem tam nikde neviděl nabízet něco, co by bylo nesehnatelný na kontinentě. Jó tahkle kdyby tam servírovali pokrmy z místních zvířat… To bych určitě neodolal.

A teď konečně k těm věčným karanténním prohlídkám. Když si na Galapágy vezete vlastní jídlo, je potřeba, aby bylo vše v souladu s timhle seznamem. Tedy určitě nedovážet nic z červený sekce a to co je žlutě mít nakoupený ze supermarketu a zabalený z fabriky. Plus aby to splňovalo všechny ty, čísly označený, požadavky. Jinak vám to při prohlídce vyhážou. Před každou kontrolou se vás ptají, jestli vezete nějaký jídlo, tak je dobrý jim říct pravdu. Pokud je všecko v pořádku, nebude vám nikdo dělat žádný problémy.

Počasí: Šílený vedro a to jak přes den, tak v noci. Během dne teploty přes 30 stupňů, v noci to klesne možná i na 25. Občas zaprší takovej ten rychlej, prudkej, tropickej slejvák, kterej vás na chvilinku osvěží, ale s okolní teplotou nepohne ani v nejmenším. Voda v moři taktéž až zbytečně teplá, nejlepší místa na koupání jsou u sladkovodních přítoků, kde je to o trochu studenější. Ale taky žádnej zázrak.

Z výše uvedeného vyplývá, že je tim pádem pitomost brát si na ostrovy jakékoliv teplé oblečení. Triko a kraťasy bohatě stačí, víc netřeba. Jako boty stačí sandály, pařit si nohy v čemkoliv uzavřeným je nesmysl.

Prostě pro milovníky nikdy nekončícího horka jsou ostrovy ideálním místem. Já bych tu ale dlouho nevydržel.

Voda: Všechna čistá neslaná voda, která teče z kohoutků ve vesnicích je v pohodě pitná. Občas sice místní tvrdí, že kohoutková voda je jenom na mytí a pijou vodu dováženou v kanystrech, ale je tom jenom zbytečně přehnaná opatrnost. Pil jsem vždycky jenom kohoutkovku, případně dešťovku z velkých barelů a žádný problémy jsem z vody neměl. Rozhodně je kravina si tam kupovat balenou vodu.

Se zdrojema pitný vody mimo vesnice je to pak hodně mizerný. Něco, co by se dalo pít bez desinfikování jsem objevil za celou dobu snad jenom jednou.

Kempování: To je další věc, se kterou je to na ostrovech hodně mizerný. Pro kempování existujou všehovšudy dvě volně dostupná místa: Pláž Puerto Chino na San Cristobal a pláž Garrapatero na Santa Cruz. Na Isabele je kempovací místo v oblasti přístupné jen s průvodcem.

Na to, abyste mohli na místech kempovat navíc potřebujete povolení od správy parku. Je třeba si o něj zažádat v jejich kanceláři aspoň dva dni před samotným kempováním, jeho vydání stojí 10$ a platí pouze na dvě noci.

Na obou tábořištích pak chybí jakýkoliv zdroj pitný vody a naopak tam přebejvaj komáři. Když se k tomu připočte vedro, ve kterým se moc nedá spát vychází z toho, že kempování na Galapágách vlastně nijak příjemnej zážitek neni.

Pokud by se člověk chtěl utábořit za pár dolarů např. blízko nějakýho hotelu, tak má smůlu. Místní mají zakázaný tohle dovolovat a za porušení jsou pokutováni.

Peníze: Na ostrovech se asi všude musí platit hotově, takže je potřeba si buď přivézt dostatek hotovosti a nebo vybírat z bankomatů. Ty fungují pořádně a jsou v dostatečném počtu pouze na Santa Cruz. Na San Cristobal je ve vesnici myslim jen jeden a z toho se mi nic dostat nepodařilo, druhý, normální je pak ten na letišti. Na Isabele není vůbec žádný, což je dobré mít na paměti, pokud se tam chystáte a vzít si sebou dostatek hotovosti. Jestli máte v plánu podnikat tu i nějaké placené exkurze a vyhlídkové plavby viděl bych to minimálně na 500$. Jinak by mělo stačit tak 150$.

Bezpečnost: Pokud na Galapágy jedete s cílem být přepaden, unesen, znásilněn, rozčtvrcen zavražděn a nebo se prostě nechat jen tak na pohodu okrást, tak vás musím bohužel zklamat. Víc pravděpodobné, než cokoli z předchozího je i to, že vás sežere lidožravá želva.

Nejhorší věc, co se vám tu může přihodit je, že omylem sníte místní jedovatý jabko.

Ale jelikož jsou všude varovné cedule, které říkají, že se to nemá žrát, nestane se vám nejspíš ani to.

Tady se o sebe a svoje věci prostě bát nemusíte. Můžete si ráno nechat ležet batoh kdekoliv chcete a když se pro něj odpoledne vrátíte, tak tam pořád i z celým obsahem bude. Když jsem byl někde ubytovaný ani jsem nezamykal pokoj, kde jsem měl všechny věci. Nemělo to žádný smysl, jediný, co bych tim moh „získat“ je, že někde dírou v kapse vytratim klíč.

Internet: Ten je v podobě wi-fi dostupný v každým hotelu i ve vesnicích na náměstí, ovšem s rychlostí je na tom jak místní želvy a stabilitou srovnatelnej s domečkem z karet během hurikánu. Takže se na tu na net vykašlete a radši si užívejte zvířata.

Osobní pocity: Jediná informace obsažená ve všech článcích o Galapágach se kterou můžu plně souhlasit je, že tohle místo je úchvatný a každej by se sem měl aspoň jednou v životě vypravit. Protože tohle by fakt měl každej vidět. Pochybuju, že je jinde na světě možný pozorovat tolik netradičních zvířat z takový blízkosti a zároveň volně v přírodě. Taky je třeba pochválit, že ostrovy se i přes nápor turistů ještě neproměnily ve smetiště. Ale tahle čistá příroda v chráněných oblastech se nějak zázračně daří udržovat v celým Ekvádoru.

Když bych měl srovnat navštívený ostrovy tak Isabela nabízí určitě největší druhovou rozmanitost. Myslim, že tu žijí úplně všechna zásadní zvířata Galapág. Ovšem taky je volně přístupná nejmenším dílem. Pokud tady chcete vidět s jistotou opravdu vše, co je možné, pak je třeba si připlatit za exkurze a plavby.

Santa Cruz je pak nejlepší na tu neživou část přírody. Jsou tu nejúchvatnější vyhlídky, krátery, solný i sladkovodní jezera a hlavně dlouhý lávový tunely, který byly pro mě osobně fantastickým zážitkem. Ze zvířat pak dominují obří želvy a především množství různých ptáků.

San Cristobal je pak ostrov kde je podle mě největší pohoda. Je tam nejmíň turistů, nejvíc tuleňů a spousta míst, kde si s nima člověk může zaplavat. A nejlevnější chleba v místní pekárně je zároveň největší a nejchutnější.

Všechny tři ostrovy nabízejí spoustu zajímavýho a když už člověk na Galapágách jednou je, měl by rozhodně aspoň tyhle navštívit. Vynechávat nějaký pro nedostatek času je prostě blbá výmluva. Tak tam jeďte na dýl. Já tam strávil celkem 24 nocí a přišlo mi to až zbytečně moc. Myslim si, že půlměsíc na dostatečný průzkum bohatě stačí. Tři tejdny pak už stoprocentně.

Taky je třeba nebejt línej všivák a poctivě obejít všechna přístupná místa na každém ostrově. Když to neuděláte, může se stát, že pozdějc doma budete litovat. Narazíte třeba na cizí fotky z krásnýho místa někde na Galapágách, který jste taky mohli navštívit, kdybyste se tehdá neváleli celej den na pláži. Nikdy nevíte, co zajímavýho vás může potkat a podruhý už na ostrovy zřejmě nepojedete, takže z nich musíte dostat co nejvíc na první pokus.

Na závěr pak uvádim celkovou cenu i jednotlivý položky téhle části výpravy:

Letenka: 424 $

Poplatky (vstup + vzduch + molo): 130 $

Doprava (mezi ostrovy, čluny, bus): 127,5 $

Ubytování a kempování: 285 $

Jídlo: 97 $

Celkem: 1063,5 $ (cca 26600 kč)

Je to za již zmíněných 24 nocí. Myslim si, že za tři tejdny v době mimo sezónu se dá dostat s nákladama někam k 900 $. A ať mi nikdo netvrdí, že tohle je nějak extrémně drahá dovolená. Naopak, na takový jedinečný místo je to skoro zadarmo.