Mapa:

Délka pobytu: 90 dní, které jsou ovšem společné s Hondurasem, Nikaraguou a Guatemalou. Razítko do pasu, dle slov celníka, dostanete pouze na letišti. Kdekoliv jinde akorát vloží vaše údaje do systému a to je vše. Poplatky jsem tentokrát neplatil žádné na vstupu ani na výstupu.

Jazyk: Španělština. A zřejmě i anglicky se tu dá slušně domluvit. Minimálně ve městech. Párkrát na mě někdo takhle spustil a nebyly to jenom stupidní výkřiky o třech slovech, ale normální věty. Takže soudim, že angličtinu tu skutečně umí, když už jí používají.

Měna: US dolar. 1$ = cca 22 Kč. Koukam, že dolar od posledně docela spadnul. Ale to je jedině dobře, jen ať padá dál.

V Salvadoru nemají, narozdíl od Panamy a Ekvádoru, vlastní mince, veškerá platná měna je tedy skutečně pouze dolar.

Počasí: Klasická kombinace vedra a deštů, známá například z Nikaraguy. Čim jste výš, tim je to snesitelnějnější. Ale nedělejte si žádný velký naděje, moc vysoko se tu nedostanete.

Ceny: Očekával jsem, že díky přítomnosti dolaru tu budou ceny vyšší, ale místní si s tim evidentně uměli poradit, takže je tu levno skoro jak v Nikague.

Ubytování: Nejlevnější ubytování lze sehnat za 5 – 6 $ a je to takovej ten klasickej brloh, od kterýho nelze očekávat nic víc než postel v malý cimře, společný hajzly a častý navštěvy švábů a jim podobný havěti.

Tyhle místa se nachází většinou v blízkosti trhů a v každým větším městě je aspoň jedno takový. Pokud nechcete ztrácet čas jejich hledáním, zeptejte se na polohu místních, ochotně vám poradí. Problém je, že často bejvaj obsazený. V takovým případě je nejlepší přesunout se do jinýho města. V malým Salvadoru je všecko blízko a doprava levná, takže se to vyplatí.

Také se vám může stát, že vlezete do ubytovny, která vypadá naprosto otřesně a přesto si řeknou za noc 15 $. To se vás nesnaží obrat, znamená to, že jste právě vstoupili do jednoho z „mrdníků“, kde se účtuje od hodiny a kam lidi určitě nechodí jen tak přespat.

Pokud budete chtít strávit nějakou dobu ve městě Chalchuapa, pak vám rozhodně doporučuju využít služeb Rodriga a jeho domku, který se dá v google mapách vyhledat jako „Mochileros Inn“. Bylo to s přehledem nejlepší placený ubytování za celou dobu cesty. Účtoval si 3 $ za noc, má tam k dispozici internet, veškerý vybavení domu (lednici, pračku, sporák), stále tekoucí vodu a v domě žádnej hmyz. Budete ve společnosti fajn a normálních lidí, můžete se od nich dozvědět o lecjakých zajímavých místech v Salvadoru, který v průvodcích nenajdete, řeknou vám, kde maj nejlepší jídlo a nejlepší ceny a podobně. Pokud navíc rádi hulíte trávu, tak vězte, že Rodrigo je na tom úplně stejně a na suchu vás tak určitě nenechá.

Když budete místo hledat, veřte souřadnicím z googlu. Dům sám totiž není nijak označen, nemá zvonek ani žádnou jmenovku. Pokud navíc přijdete někdy dopoledne, je možné, že tam nikoho nezastihnete, protože budou v práci. Pak můžete zkusit ještě vedlejší dům nalevo, kde bydlí Rodrigovo sestra. Kdyby ani tohle neklaplo, dávám sem kontakt přímo na Rodriga:

Rodrigo Siguenza, Mochileros Inn, Chalchuapa, El Salvador

tel.: (+503)75553999

mail: siguenza.marroquin@gmail.com

Jídlo: Polívka s tortillama či nějaký to maso s přílohou vyjde v levných comedorech nebo na trhu obvykle na 1,5 $. Dá se sehnat i za 1,25 $ a nikde, kde jsem se ptal, nebyla cena vyšsí než 2 $.

Rejže tu opět moc nefrčí, stejně jako v Hondurasu přílohy tvoří většinou fazole a kukuřičný placky. Jídla jsou jinak v podstatě totožná s Hondurasem nebo Nikaraguou. Skvělou zprávou (aspoň pro mě) je, že se tu opět na každým stole vyskytuje nějaká ta nakládaná zelenina. V Guatemale údajně už zase nebude, takže jsem se snažil maximálně využít příležitost a nakládal si na jídlo pokaždý řádnou hromadu.

Velmi oblíbenou věcí jsou v Salvadoru tzv. pupusas, což jsou klasické kukuřičné tortilly plněné všim možným, od sýru, fazolí a masa až po všeljaké směsi z listů či plodů místních, mě zcela neznámých, rostlin. Pupuseríe jsou tu na každém rohu a klasicky dostanete 4 ks za dolar. Jídlo je to vcelku sytý, takže tohle množství krásně postačí jako snídaně či večeře. Zelenina dle potřeby je samozřejmě vždy k dispozici.

Pití se tu opět účtuje zvlášť, takže jsem si klasicky řikal jen o bezplatnou vodu.

Trhy a comedory bývají klasicky večer zavřený, ale aspoň nějakou tu pupuseríi v provozu najdete vždycky.

Potraviny: Co seženete na trhu, nakupte tam, zbytek pak ideálně v supermarketu Despensa. Co neni ani tam, zkuste hledat v malých obchodech a v nejhorším případě (bramborová kaše) v supermarketech Selectos, kde maj sice všecko, ale za ceny dosti nelidové. Váží se opět na libry (454 g).

Oves drcená, 1 lb  – 0,8 $; Cukr, 1 kg – 0,9 $; Mortadela, 1 lb – 1 $; Kukuřičný placky, 20 ks – 1 $; Mlíko v prášku, 1 lb –  1,75 $; Pivo, plechovka 473 ml – 0,9 $, lahváč 750 ml – 1,3 $; Marmeláda, 300 g – 1 $; Bramborová kaše, 200 g – 1,93 $; Olej řepkový, 710 ml – 1,8 $; Česnek, 3 hlavice – 0,5 $; Sušenky s náplní, 300 g – 0,55 $; Čokoláda, 400 g – 1,25 $; Javorovej sirup, 355 ml – 1,25 $; Sýr polotvrdý, 1 lb – 1,25 $; Mouka pšeničná, 1 lb – 0,4 $; Brambory, 1 lb – 0,4 $; Vejce, 8 ks – 1 $; Nakládaná zelenina (mrkev, cibule, brokolice, květák, pálivá paprika), pytlík neznámé hmotnosti (něco okolo 1 kg, řek bych) – 0,5 $; Repollo (nakrájený čínský zelí s mrkví), pytlík neznámé hmotnosti – 0,25 $; Pečivo – prodávaj se obvykle pytlíky po 1 $, kde je buď 40 malých, 20 středních nebo 10 velkých houskochlebů. Taky tu už zas konečně maj nějaký to poživatelný sladký pečivo, cenově +-0,5 $ za kus.

Doprava: Tady taky nejsme v socialismu, ale státem stanovené tarify tu přesto jsou, takže doprava je opět dosti levná. Kilometr jízdy obyčejným autobusem (US školní bus) po hlavním tahu vás vyjde na 0,3 – 0,5 Kč. Pakliže tedy jedete celou trasu tarifu. Řidiči se je totiž snaží obcházet tím, že na částečných úsecích účtujou téměř plnou cenu. Na venkovských komunikacích, či tam, kde chybí asfalt se cena pohybuje mezi 0,8 a 1 Kč na kilometr.

Krom obyčejných busů tu jezdí ještě luxusnější verze, např. s klimatizací. Ty si ale pochopitelně učtují vyšší sazby.

Řidiči jsou i tady ochotní brát stopaře, stačí mávnout na jakýkoliv auto s korbou a s velmi vysokou pravděpodobností vám zastaví. Pozor ale na takový středně velký náklaďáky, který pendlujou mezi vesnicema a převáží lidi za poplatek. Neúčtujou si žádný přehnaný částky, ale pokud nechcete platit vůbec, tak tyhle nestopujte.

Vstupný: Do každýho z pěti archeologických parků (Casa Blanca, Tazumal, Cihuatán, Joya de Cerén a San Andrés) by se měl platit vstup 3 $, ovšem v Cihuatánu po mě nikdo nic nechtěl, čili jsem platil jen v ostatních čtyřech. Na žádné další místo, kam by vybírali vstup jsem v Salvadoru nenarazil.

Vybavení: Opět jsem nic z vybavení shánět nepotřeboval, takže nemám žádné informace. Zkusil bych se zeptat v turistických informacích ve větších městech, tam by vám snad měli být schopný aspoň trochu poradit. Tyhle infocentra bývají k nalezení okolo centrálního náměstí.

Otevírací doby: Supermarkety od 8:00 do 20:00, trh začíná v sedum, v devět už jede naplno a ve čtyři to většina zabalí. Někteří prodejci ale zůstavají až do setmění. V neděli funguje trh stejně jako jindy, obchody jsou ale většinou zavřené a supermarkety mají zkrácenou otvíračku.

Internet: Wifi zdarma občas dostupná v parcích v centru. Rychlist a stabilita uspokojivá. V levných ubytovnách wifi nikdy neměli. Kavárny jsou v každým městě a účtujou si cca 0,5 $ na hodinu.

Bezpečnost: Ty samé, ne-li horší, historky, které se vypráví o Hondurasu, se  vypráví taktéž o Salvadoru. A znova platí, že jsou to naprostý nesmysly. Veškerý Zlo je koncentrovaný v hlavním městě San Salvador a zbytek země je standardní latinskoamerická pohoda. Takže stejně jako v předchozím případě, nedejte na řeči a vyražte. Stojí to za to.

Osobní zkušenosti: Salvador, na to jak je malej, je vcelku přeliďněnej. Na 22 000 km^2 se tu tísní asi 7 000 000 lidí, možná víc. Pro srovnání, zhruba stejně velký Belize má obyvatel jen 400 000. Měl jsem teda trochu obavy, jestli tu půjde normálně tábořit venku a jestli vůbec lze najít místo, kde může mít člověk trochu klidu a soukromí, když budou všude nalezlý místní. Táboří se tu ale skvěle, zřejmě právě proto, že většina území je nějakým způsobem zkultivovaná. Spousta pastvin a polí, kam si můžete zalézt a nikdo vás nebude otravovat. A klidně by moh, protože nějakej barák je vždycky blízko. Jenže místní jsou fajn lidi, takže to nedělaj.

Blízkost osídlení je taky dobrá v tom, že si tam můžete kdykoliv dojít pro vodu. Čistou řeku znají totiž v Salvadoru zřejmě jenom z televize. Voda ze studní a z vodovodu tu naopak čistá je a, stejně jako v předchozích zemích, neni žádný důvod proč byste se mělk bát jí pít.

A stejně jako je Salvador nabytej lidmi, je nabytej i zajímavými místy. Sopky, jezera, vodopády, mayský ruiny, historický města, výhledy, pláže, pralesy i lesy. To všechno tu je, chybí zase jenom ty pořádný hory.

K návštěvě bych v první řadě doporučil sopku Santa Ana, která nabízí za jasný oblohy fantastický výhledy a za každýho počasí ještě fantastičtější kráter s vařící tyrkysovou lagunou. Výstup nahoru je snadný (teda, když jdete po nějaký cestě) a u kráteru se dá zakempit. Akorát je třeba si  tam přinést dostatek vody.

Dál potom určitě nějaký ty ruiny, nejvíc se mi líbily asi San Andrés a Tazumal. Svoje kouzlo má i téměř neznámé naleziště Las Marías, kde můžete přespat na vrcholku pyramidy, užívat si výhled do daleký krajiny a večer pak tisíce blikajicích světlušek v celým okolí. Jelikož místo se hledá opravdu špatně, dám vám k dispozici jeho GPS sořadnice:

N 13 55.554

W 089 15.990

A samozřejmě nevynechejte ani pár těch historických měst, za sebe doporučuju Metapan, Santa Anu a Suchitoto.

A termální vodopád u vesnice Atiquizaya taky neni vubec marnej. Škoda jenom, že je termální. A plnej odpadků…

A kdo ví jaký parádní místa ještě ukrývá východní půlka země, kde jsem vlastně vůbec nebyl. Ale aspoň mam důvod se sem někdy vrátit.

Vynechat bych, stejně jako v Hondurasu, doporučil hlavní město. San Salvador asi neni úplně bezpečný, údajně tam řádí loupežný gangy a ozbrojený přepadení jsou na denním pořádku. A prý dost často cílí právě na turisty. Nic natolik lákavýho, abych si to musel ověřovat na vlastní kůži jsem jsem v informacích o městě neobjevil, takže jsem se od metropole držel dál. Ona taková pistole u hlavy totiž dokáže člověku úplně zkazit odpoledne.

Shrnu-li to, vychází mi Salvador jako úžasně zábavná země, plná bezvadných, milých lidí, atraktivních míst, nízkých cen a dobrýho jídla a piva. Žít bych tu sice nechtěl (těch lidí je tu na muj vkus už fakt dost), ale jako turistická destinace je to místo zcela ideální. Všechno je blízko, takže se dá za čtrnáct dní procestovat zemi křížem krážem a při tom bejt ubytovanej furt na stejným místě.

Po Nikarague a Hondurasu je teda Salvador další středoamerickou zemí, kterou můžu pro pohodovou exotickou dovolenou doporučit všema deseti.