Mapa:

Délka pobytu: 90 dní, které jsou ovšem společné s Hondurasem, Nikaraguou a Salvadorem. Razítko jsem tentokrát dostal bez jakýchkoliv otázek, poplatky se neplatí žádné, ideální svět.

Jazyk: Španělština. Plus všeljaký hatmatilky místních indiánů, kterýma mezi sebou běžně mluví. Anglicky se domluvíte obstojně asi jenom na turisticky hojně navštěvovaných místech a ani tam bych na to stoprocentně nespolíhal. Mezi bězným obyvatelstvem je tenhle jazyk opět omezen na otravný vykřiky, kterýma na sebe místní poutaj pozornost. Už jenom to, že vás nezřídka zdraví slovem goodbye dává tušit, že nemají ani základní znalosti.

Měna: Quetzal. 1 Q = cca 3 Kč.

Počasí: Během období dešťů (konec dubna – začátek října) naprosto otřesný, ještě horší než v Ekvádoru. A to už je co říct. Většinu dne proprší, i hodně prudký slejváky můžou trvat pár hodin v kuse. Všude je mlha a mraky, takže z přírody neni vidět vubec nic. A takhle je to ve všech nadmořských vejškách a den za dnem. Hnus a ještě jednou hnus. Ale aspoň už člověk nemusí trpět ty úmorný vedra.

V suchým období, což je zbylá půlka roku, je to přesně naopak. Jasný nebe většinu dne, téměř žádný deště a pekelnej hic. Takže taky nic extra, ale tady už se dá aspoň utéct někam vejš do hor (pár sopek tu má přes 4 000 mnm), čili pro návštěvu země je tahle doba určitě vhodnější.

Přechod mezi těmahle dvěma obdobíma je pak až neskutečně totální. 6. 10. jsem se jednoho z místních zeptal, kdy už konečně přestanou ty zkurvený chcance a zmizí ta mlha a on mi odvětil, že zejtra. A skutečně, další den ráno nikde ani mrak, slunce pálilo o sto šest a do večera nespadla ani kapka. A takhle už to bylo až do mýho odchodu z Guatemaly. Neuvěřitelný.

Ceny: Stále se dá říct, že příjemně nízké.

Ubytování: O tomhle moc informací nemam, jelikož jsem byl vlastně ubytovanej jen dvakrát, a to na tomtéž místě v Chimaltenangu. Platil jsem 35 Q za noc a měl jsem velkej pokoj s vlastní koupelnou, wifinou a bez jakýchkoliv hmyzáků.

Tipuju ale, že když šlo takový ubytování sehnat v jednom městě, mělo by to jít i v jiných. Možná, že se dá pořídit i něco levnějšího.

Hotely se nacházejí porůznu roztroušený po městě. Jsou klasicky u trhů, ale i leckde jinde a ty označený hospedaje či jinak podobně by měly bejt levnější než něco jménem „hotel“.

I tady jsou hodinový hotely, ale tady se daj snadno identifikovat podle názvu či nějakýho pěknýho obrázku na vývesním štítu, takže člověk bez adekvátní společnosti nemusí lízt zbytečně dovnitř zjišťovat cenu pokoje na noc. Taktéž mezi ně patří všechny podniky označené jako „autohotel“.

Jídlo: Obvyklá cena v levných comedorech, na trhu či ve stánku na ulici je 10 – 15 Q, i za 8 Q se občas sežene slušná krmě. Dostanete za to porci jídla, nějaký ty tortilly navrch a pití. Pokud si něco z toho účtujou navíc, obvykle vás upozorní předem. Dá se taky často domluvit na menší porci, třeba za 5 Q, ale to už mi přijde jako zbytečný šetření a moc se z takový porce nenajíte.

V lepších restauracích je pak cena od 20 Q vejš. Ale kdo by tam ve světě trhů a pouličních jídelen lez? Já teda nikdy.

A co se tu jí? Plus mínus to samý, co v Salvadoru, Nikarague a Hondurasu. Dušený či pečený maso, fazole, míchaný vejce, kukuřičný placky, občas rejže, hutný polívky a taky se vrátily v hojnějším počtu brambory a téměř zmizela yuca.

Jako domorodej fast food jsou tu nejčastějš k vidění tamales (malý za 3 Q/ kus, velký za 4), což jsou takový zavitky z kukuřičnýho těsta v banánovým listu, plněný masem a rajčatovou omáčkou. Případně existuje i sladká varianta plněná nevim čim, pokud vůbec nečim. Dál tu můžete pořídit tacos (tortilly s masovo- zeleninovou náplní), klasicky 3 za 10 Q, pečený kuře s hranolkama (cenu nevim, tohle mezi moje oblíbený jídla rozhodně nepatří), tortas (bagety plněný všeljakýma uzeninama, masem a zeleninou, cena okolo 10 Q za kus) a určitě i další parády, který jsem nezaregistroval, protože jsem si vystačil více méně s tamales.

Potraviny: V Guatemale jsou trhy podobný peruánským či bolivijským, tj. velký, živý a všudypřítomný. Zřejmě to má co dělat s vysokou koncentrací Indiánů, který bez věčnýho kšeftování s čimkoliv nedaj ani ránu. Seženete tam tim pádem snad všecko a nakupovat na trzích se uřcitě vyplatí. Dobrá varianta jsou taktéž supermarkety Despensa, kde jsou ceny většiny věcí velmi podobné těm, co nabízí trhovci. Hmotnost je stále udávaná v librách (1 lb = 454 g).

Oves drcená, 1 lb  – 5 Q; Cukr, 1 lb – 3 Q; Mortadela, 1 lb – 11 Q; Kukuřičný placky, 3-5 ks dle velikosti – 1 Q; Mlíko v prášku, 1 lb –  14 Q; Pivo Brahva, plechovka 473 ml – 4,2 Q, lahváč 1 l – 8 Q (to už jsou ceny skoro jak u nás, palec nahoru), ostatní dvě značky jsou trochu dražší, ale nepřišly mi lepší, naopak; Marmeláda, 300 g – 5,8 Q; Bramborová kaše, 100 g – 4,7 Q; Med, 390 g – 11 Q; Česnek, 3 hlavice – 4 Q; Sušenky s náplní, 264 g – 3,8 Q; Čokoláda, 1 lb – 10 Q, prodávaná na trhu na váhu ve formě malých kvádrů; Javorovej sirup, 355 ml – 9 Q; Škvarky, 1 lb – 20 Q; Papaya, 2 ks střední velikosti – 5 Q ; Kakaový nápoj v prášku, 300 g – 6,8 Q, čistě kakaovej prášek tu nejse sehnat, to ostatně platí i pro Honduras a Salvador; Paštika, 110 g – 5 Q; Sušený nasolený rybičky, 1 lb – 12 Q; Trs ředkviček – 2 Q; Pečivo – obvykle 3 houskochleby za 1 Q, sladká kobliha s dírou a čokoládovou polevou 1 Q, ostatní sladký pečivo obvykle 3 Q za kus.

Doprava: V jižní půlce země zase operují americký školní busy, kterým se tu řiká camionetas, takže tady se vyplatí jezdit s nima, na severu země je pak nutný používat maršrutky. Když cestujete s velkým báglem, je občas nutný čekat delší dobu na nějakou, co má zahrádku na střeše, kam batoh hodí. Jinak mají tendence účtovat si za zavazadlo nesmyslný přirážky nebo vás nechtějí brát vubec. Na severu taky operuje pár autobusových společností, ale všechny zoufale předražený. S těma cestovat nedoporučuju ani náhodou.

Kilometr jízdy vás vyjde na něco mezi 0,6 – 1 Kč, nejlevnější je na úseku mezi Guatemalou a Xelou, naopak nejvíc jsem platil mezi San Martin Jilotepeque a Joyabaj a mezi Uspantánem a Cobánem, kde jsou silnice v zoufalým stavu. Tam to bylo i víc než 1Kč/km.

Silnice jsou tu až na vyjímky asfaltový, ale často plný děr nebo poškozený sesuvem. Ale i přesto se řidiči nebojí na to pořádně šlápnout, takže doprava (a to i v camionetách) tu konečně jak se patří odsejpá.

Řidiči tentokrát moc nechtějí brát stopaře, zřejmě proto, že maršrutky i autobusy jezdí všude s dost velkou intenzitou. Občas vás sice někdo sveze, ale pokud máte těsnější časovej plán, na stopování bych se úplně vykašlal.

Směšným peruánským tříkolkám, kterých je tu zas tři prdele, se řiká tuc-tuc, což je jméno, který mi k nim docela sedí.

A pokud máte nějaký větší zavazadlo, který přijde na střechu, mějte ho vždycky nějak chráněný proti dešti. Místní dementní poskoky totiž jen výjimečně napadne, že by to mohli nečim přikrejt a vzhledem k tomu, že tu vydatně chčije co chvíli, měli byste často spoustu věcí zmáčených.

Vstupný: Platí se do každýho z významnějších archeologických parků, nejdražší je populární Tikal – 150 Q, dále Yaxhá – 85 Q, Zaculeu a většina zbytku 50 Q. Platí se taky 50 Q za vstup k jezeru Chicabal, kde se ale dá placení vyhnout, když výběrčí místo obejdete postranní cestou nebo když přijdete dostatečně brzy. A doporučuju to udělat, protože za ty prachy to v žádným případě nestojí. O dalších zpoplatněných místech nevim.

Vybavení: Už se mi opět rozpadly pohory, takže jsem musel pořídit náhradu a zatim mam pocit, že jsem udělal životní kauf. Boty jsem sehnal v Chimaltenangu u trhu za 200 Q (ne, nechybí tam další nula) a dosud působí velmi bytelným dojmem, nic se na nich nerozpadá, jsou fest nepromokavý a mají kvalitní podrážku. Nevim teda jestli jsou to opravdu pohory a ne pracovní boty do lesa, ale čert to vem. Chodí se v nich dobře a za tu cenu bych nikde nic lepšího nesehnal.

Plynový bomby, typ sprej, 227 g jsem viděl prodávat v supermarketech MaxiDespensa po 13 Q za kus. A je dost pravděpodobný, že je tam budou mít i v Salvadoru a Hondurasu, takže informuju aspoň takhle dodatečně.

Pokud sháníte obyčejný oblečení, pak vězte, že je po celý zemi hromada obchodů, kde prodávají libovolnej kus za 10 Q, 5 Q a dokonce i za 1 Q. Když dáte za triko 3 Kč, tak vám může bejt úplně buřt, jestli se za tejden rozpadne, takže na spotřební hadry pro courání se po lesích a horách ideální.

Otevírací doby: Supermarkety od 8:00 do 20:00, trh zhruba od sedmi a častokrát až do setmění. V neděli bejvá většina obchodů i celkem dost stánků na trhu zavřených.

Internet: Wifi zdarma velmi zřídka kdy dostupná v centru měst. Často ale bývá k dispozici u prodejen mobilního operátora Tigo. V ubytovacích zařízeních zřejmě wifi také většinou mají. Internetový kavárny jsou v hojných počtech v každým větším městě a často je aspoň jedna i v menších obcích. Obvykle účtujou 3 Q za hodinu.

Bezpečnost: Hlavní město má dost mizernou pověst, ale jaká je skutečnost nevim, neboť jsem Guatemalu nenavštívil a ani jsem se nikoho na tohle téma neptal. Zbytek země mi přijde zcela bezproblémový. Klasickej středoamerickej standard, netřeba se ničeho zvláštního obávat. Maximum je nějaká ta zlodějina.

Osobní zkušenosti: Guatemala je další zábavnou, pohodovou a zajímavou zemí v řadě. Je to takový malý Peru, takže jsem měl zpočátku obavy, aby také zdejší prasata nebyli chytřejší než jejich majitelé, ale naštěstí zbytečně. S čestnou výjimkou v podobě San Miguel Ixtahuacán jsem nikde žádnou zvýšenou hladinu demence nezaznamenal. Ale možná jsem jenom nebyl na těch správných místech. Jestli je to tak, díkybohu za to.

Lidi jsou jinak stejně přátelský a ochotný pomoct jako téměř všude v Latinský Americe. Občas se sice trhovci nebo drožkáři snaží bělocha ojebávat na cenách, ale tyhle pokusy jsou většinou velmi průhledný.

Co se vody týče, čistých přírodních zdrojů je tu opět minimum, ale vodovod nebo aspoň studnu mají všude a pít odtud se bát rozhodně nemusíte. Tedy samozřejmě pokud voda nemá nějakou divnou pachuť, či v ní neplave nějaký zřetelný svinstvo.

Když je řeč o svinstvu, Guatemala je další zemí, kde mají rádi odpadky pěkně rozprostřené po ulicích či venku v přírodě. Hlavně nebejt měkkej a neházet nic do koše, i když je metr od tebe. Když to někdo občas uklidí a odveze na smeťák, je třeba to tam hned zapálit, aby to nezabíralo zbytečně moc místa. To je pak okolo vzdoušek jedna radost.

A největší ulet je pak samozřejmě ta absence fungující pošty. Pokud budete chtít poslat nějakej pohled domů, pak musíte do nějaký sousední země. Ideální je zřejmě Salvador, protože tam nebudete za průchod hranicí nic platit.

Míst, který bych doporučil k návštěvě je tu spousta, ale vypíchnul bych předevšim tyhle:

1. Tikal – Taková ultraturistická atrakce a na prvním místě? To se mi moc nepodobá, což? No jo, ale nemůžu jinak, protože je to fakt bomba a místo zcela jedinečný. Kdybyste měli možnost navštívit v Guatemale jen jedinou atrakci, měl by to bejt Tikal.
2. Sopka Tajumulco – Pohodovej výstup, příjemný klima, geniální výhledy. Co dodat?
3. Quetzaltenango – Pro mě nejhezčí město z Guatemaly s krásným historickým centrem a spoustou kostelů. A to jsem tam byl vlastně jenom asi hodinu. Ti, kterým nevadí davy turistů si můžou na seznam ještě přihodit město Antigua Guatemala, který na tom bude zřejmě velmi podobně.
4. Národní park Yaxhá – další parádní ruiny, spousta zvířat a nezapomenutelný dobrodružství v podobě cesty k Nakumu a zpět. Uznávam, že tohle ale asi neni pro každýho.
5. Jezero Macanche – parádní a zcela neznámý relaxační místo, kde se můžete válet kolik dní chcete a nikdo vás nebude otravovat. Daleko lepší než zprofanovanej Atitlán.

A kam raději nechodit?

1. Guatemala – Řeč je samozřejmě o hlavním městě. Svou pověstí moc nezaostává za San Salvadorem a Tegucigalpou a opět si myslim, že neni žádnej extra důvod tam jezdit a zbytečně riskovat.
2. San Miguel Ixtahuacán – Tři dny v tomhle městečku jsou zaručenej způsob jak přijít o rozum.
3. Jezero Chicabal – Kdyby to bylo zadarmo, tak proti němu nemam vubec nic. Ale za ty prachy, ať si to svý svatý místo strčí do prdele a podpálí.
4. Karibský pobřeží – Nuda, nuda, šeď, šeď.
5. Guatemala v nejhorší fázi období deštů – Teď je pro změnu řeč o celý zemi. V tuhle dobu si z návštěvy nic neužijete. Všude je totiž mlha, v jednom kuse chčije a neni vůbec nic vidět. Promarněnej čas a peníze.

Guatemala je ze středoamerických zemí ta, která toho podle mě k vidění nabízí nejvíc a myslim si, že během suchýho období by se tu klidně dalo strávit i celých 90 dnů, aniž by se člověk nudil. Vlastně ani nevim, kterou z posledních čtyř zemí doporučit k návštěve dřív. Každá má něco a každá je nějakým způsobem skvělá. Takže jediný řešení je prostě navštívit všecky. Ale Guatemalou nezačínejte, neboť by vám na ty ostatní nemusel zbejt čas.