Mapa:

Délka pobytu: 30 dní, při vstupu se poplatky neplatí, ovšem při odchodu po zemi po vás budou chtít nechutných 40 BD. Belize se asi dost snaží natáhnout do země nějaký turisty, takže jsem na hranicích krom razítka dostal taky přehlednou mapu státu a turistickýho průvodce s výčtem zajímavých lokalit. Obě věci se mi dost hodily a ušetřilo mi to práci a čas, který bych strávil hledáním těhle informací na internetu. Takže za tohle určitě palec nahoru. Palec dolu pak za nutnost vyplňování zas nějaký otravný migrační karty. Aspoň, že si tam ten papír nechaj a nemusíte to tak celou dobu opatrovat.

Jazyk: Pozor, změna! Tady je oficiálním jazykem angličtina. Tohle zjištění pro mě bylo slušným překvapením, ale je tomu tak z důvodu, že Belize je bývalá britská kolonie a nynější součást Commonwealthu (oficiální hlavou státu je Alžběta II.). Ovšem vystačíte si tu v pohodě i se španělštinou. Občas sice můžete natrefit na někoho, kdo španělsky neumí, ale to jsou většinou příslušnící různých podivných, zde žijících, menšin, kteří často používají svůj vlastní jazyk a neumí tak vlastně pořádně ani anglicky. Takže s těma se obecně těžko domluvíte.

Měna: Belizský dolar. 1 BD = 1/2 US $ = cca 11 Kč. Převodní poměr mezi americkým a beliským dolarem je pevně zafixován a lze tu jako platidlo používat obojí. Ceny jsou v drtivé většině uváděny v belizských dolarech.

Počasí: Období deštů tu trvá od června do listopadu, zbytek roku je pak období sucha. V celý zemi je velmi nízká nadmořská výška, což znamená permanentní vedro. Průměrná teplota je tu údajně 26 stupňů.

Jak to tu přesně vypadá v suchým období říct nemůžu a co se týče období deštů, to je, inu deštivý. Během mýho pobytu v zemi mě tu například zastihla jakási tropická bouře, což vypadalo tak, že první dva dny a dvě noci bez přestání chcalo a další čtyři pak bylo komplet zataženo s častýma přeháňkama. Takový počasí je samozřejmě slušnej opruz, ale může to bejt ještě mnohem horší, jelikož je tohle období zároveň sezóna hurikánů. A ty Belize šikanujou s velkou oblibou.

Obecně bych teda doporučoval, pokud to jde, zvolit pro návštěvu země nějakej ze suchých měsíců.

Ceny: Dle očekávání oproti Guatemale a spol. dost podražilo, ceny jsou zhruba stejné jako v Panamě.

Ubytování: Hotelů je ve větších obcích celá řada, ovšem cenově nejsou zrovna přívětivý. Nejlevnější začínají na 25 BD / noc, ale standardní cena je spíš 35-45 BD.

Naštěstí ale existuje i jiná možnost než hotely. Spousta obyčejných lidí tu totiž nabízí pronájem nějakých místností ve svým domě a tady už jsou ceny velmi příznivé. Za celý týden zaplatíte jenom 40 – 60 BD. A jelikož je země prťavá, můžete se takhle někde ubytovat klidně na celou dobu pobytu a během dne vyrážet na obhlídku zajímavých míst. A i kdybyste ve výsledku z celého týdne v ubytování strávili třeba jenom 4 noci, myslim si, že za tu cenu se to pořád vyplatí. V nejhorším aspoň máte místo, kde si můžete nechat přebytečný krámy a zbytečně se tak se všim všude netahat.

Jídlo: Fakt, že místním národním jídlem je rejže s fazolema napovídá, že Belize nebude zrovna kulinářským rájem. Však jsem tu taky žádnej převratnej pokrm neobjevil. Ale že by snad jídlo nebylo dobrý, to v žádným případě tvrdit nechci. Prostě se tu jí plus mínus to samý, co v ostatních středoamerických zemích. Tj. kuřecí, hovězí, rejže, fazole, vejce, a pod. Akorát už tu tolik nefrčí tortilly a téměř zmizely i polívky. Zato přibylo čínských restaurací.

Jelikož v Belize téměř nejsou klasický trhy, pouze pár stánků s ovocem a zeleninou a to je vše, nejsou tu ani tržní comedory a vývařovny. Dobrý jídlo za rozumnou cenu je teda třeba složitě hledat různě po městě. Ale dá se. Za oběd v takovým laciným bufetu zaplatíte obvykle 5 BD. A jídla je velmi slušná porce, dalo by se říct hromada.

Večer bývají tyhle místa už zavřený, ale zase se na ulicích objeví stánky s tacos, burritos a podobnýma pokrmama a tady pořídíte za +-3 BD množství, ze kterýho se slušně navečeříte.

Potraviny: Absence pořádných trhů nutí člověka nakupovat v supermarketech. A tam je draho. A ještě jich navíc většinu provozujou zase ty nesympatický Číňani. Dobrej způsob jak trochu ušetřit je nakupovat výrobky s prošlou záruční lhůtou, který obvykle bejvaj za poloviční cenu. Samozřejmě brát pouze ty, kde nehrozí, že jsou opravdu zkažený. Ovšem ne každej obchod je prodává. Hmotnost stále udávaná přednostně v librách (1 lb = 454 g)

Oves drcená, 1,19 kg  – 5 BD – zase jedna země, kde neseženete oves prodávanou na váhu, čili musíte kupovat tyhle kilový piksly, drahý jak prase; Cukr, 1 lb – 0,5 BD; Mortadela, 1 lb – 3,25 BD; Mlíko v prášku, 1 lb –  5 BD; Pivo Belikin, lahváč 284 ml – 2,5 BD, žádný plechovky ani větší objem tu nemají a kvalitě ta přehnaná cena rozhodně neodpovídá; Marmeláda, 300 g – 2,75 BD; Bramborová kaše, 753 g – 9,75 BD; Česnek, 3 hlavice – 1,5 BD; Javorovej sirup, 355 ml – 2 BD (v prošlým zboží); Kakaový nápoj v prášku, 350 g – 2,5 BD; Dresink, 473 ml – 3 BD (v prošlým zboží); Konzerva sardinek, 200 g – 1,4 BD; Oregáno, pytlík neznámý hmotnosti z trhu – 1 BD, Pečivo – shánění pořádnýho pečiva je tu dost problematický. V obchodech mají akorát toustový chleby, na kterých mi vadí dvě věci: jsou drahý a jsou hnusný, takže ty jsem nekupoval. Pekáren v zemi moc neni, ale určitě se vyplatí nějakou najít, protože jinde dobrý pečivo nenajdete. Mě osobně se nejvíc osvědčily chleby ve formě velkých placek, prodávaný po 3 ks za 2 BD. Jinak je standardní cena za klasickej větší houskochleba 0,25 BD.

Doprava: I v Belize je to středoamerická klasika – školní autobus z USA. Tady snad výhradně, aspoň já jsem tu žádnej jinej veřejnej dopravní prostředek neviděl. Ovšem cestování těmahle busama je tu o něco pohodlnější, než v předchozích zemích, neboť tady už nerazí teorii, že ona sedačka pro dva americký školáky je ve skutečnosti pro tři dospělý.

Kilometr jízdy po hlavních tazích vás vyjde lehce pod 1 Kč, po různých okreskách a zapadlých končinách pak cca 2 Kč/km. Ovšem většinou do takových míst nejezdí vůbec nic. V takovým případě se vyplatí stopovat, jelikož místní jsou většinou velmi ochotní vás svézt.

Hlavní silnice a několik málo dalších jsou vyasfaltované, zbytek jsou pak zpevněné polní cesty.

V Belize jsou samozřejmě i taxikáři (předražený, jako vždy nebrat), ale už žádný tříkolky, žádný otravný kazatelé ani promotéři v autobusech a ambulantů jen naprostý minimum. A tak se mi to líbí.

Taky zavadla už tu nevozí na střeše, nýbrž, stejně jako v Nikarague, na ně mají prostor místo posledního sedadla. Takže tady se nemusíte bát, že vám batoh cestou promokne.

Vstupný: Do všech archeologických parků je jednotný vstupný vždy 10 BD. Taktéž se platí vstup do některých jeskynních komplexů a národních parků či rezervací. Tam ale přesný částky nevim, jelikož jsem žádný z těchto placených míst nenavštívil.

Vybavení: Sehnat v Belize nějaký turistický vybavení je úkol věru nelehký, ne-li nemožný. Neviděl jsem tu za celou dobu jedinej, timhle směrem orientovanej obchod a dokonce ani ty sprejový bomby jsem v žádným supermarketu nezahlíd. O cenách tim pádem nic netušim a pokud tu budete nějakou výbavu shánět přeju hodně štěstí.

Otevírací doby: Supermarkety obvykle od 8 do 19, menší obchody a různý stánky zavíraj okolo pátý. V neděli mívá opět většina prodejců zavřeno, případně aspoň zkrácenou otvíračku.

Internet: Wifi zdarma je občas dostupná v centru měst, případně u nějakých institucí, jako např. Scotish Bank. Internetovou kavárnu naleznete v každý z větších obcí, ale jsou poměrně drahý, okolo 2 BD na hodinu.

Bezpečnost: Belize působí dost klidným a bezpečným dojmem, něco jako Panama nebo Kostarika. Neni to tu tak přelidněný, takže má země takovou pohodovou venkovskou atmosféru. Jediný místo, kterýmu je údajně lepší se vyhnout je přístav Belize City, ale pouze v nočních hodinách.

Osobní zkušenosti: Abych se přiznal, před touhle cestou jsem ani nevěděl, že nějaký Belize vůbec existuje a i kdyby mi o něm někdo řek, hledal bych ho prvně někde v Africe, okolo Beninu a Burkiny Faso. Jenže ono je tady, ve Střední Americe.

Nicméně s Afrikou má tahle prťavá a nenápadná zemička společnýho docela dost, protože značnou část ze zhruba 400 tisíc místních obyvatel tvoří potomci černých otroků, přivezených sem právě odtamtud.

Lidi v Belize, to je vůbec hodně pestrá směsice. Krom již zmíněných černochů se tu lze setkat samozřejmě s indiány a mestici, ale taky s bělochy, Číňany, Indy, Araby a všeljakými míšenci výše uvedeného.

Místní jsou až na výjimky velmi přátelští, vždy ochotný pomoct, poradit nebo prostě jen tak pokecat. A taky tu na vás nikdo nehvízdá a nepořvává žádný kraviny.

Onu výjimku pak tvoří především bílá menšina Menonitů, což jsou arogantní, povýšený zmrdi jedna báseň. Existuje pro ně jenom jejich vlastní komunita a na ostatní zvysoka kašlou, ani pozdravit se neobtěžujou. Všichni chlapi vypadaj stejně a ženský jsou hnusný jak ropuchy. Inu takové jsou holt důsledky dlouholetého množení se pouze v rámci vlastního společenství. A fakt, že mezi sebou mluví německy mi k tomu všemu sedí jak prdel na hrnec.

Ale pozor, neplést s Amišema, kteří tu taky v menší míře žijou a kteří jsou mi naopak sympatický velice. Amišové se zřejmě nikdy neholí, odmítají používat jakékoliv moderní technologie, dokonce i elektřinu, k přepravě používají výhradně koňský potahy, oblečeni chodí vždy a všude v košili, kalhotech s kšandama a s rovným světlým kloboukem, taky mluví německy, ale jsou narozdíl od Menonitů vstřícný a přátelský. Tyhle zvláštní lidi, který působí jak kdyby přišli z jiný, dávno zapomenutý doby, jsem dosud znal jen z filmů a už jenom na vlastní oči vidět, že skutečně existujou a že opravdu žijou už několik století stále stejným, jednoduchým způsobem pro mě bylo dost velkým zážitkem.

Menoniti chodí sice stejně oblíkaní, ale jsou oholený a normálně používají veškerý vymoženosti dnešní doby. Okolo svých baráku sice taky jezdí v povozech, ale do města už vyrazí normálně autem.

A mně osobně ještě k srdci asi nikdy nepřirostou ty Číňani. Ne, že by snad byli nějak nepřátelský jako ta zdegenerovaná skopčácká chamraď, ale jde mi na nich na nervy, že se serou do všech obchodů, přičemž nejsou schopný se ani naučit jazyk, kterým se v zemi běžně mluví. Když se pak člověk ptá po něčem konkrétním, prodavač nerozumí, čumí jako dement a blábolí něco v čínštině. Po chvíli zavolá někoho dalšího, což je ale obvykle stejný lingvistický expert, takže ve výsledku musí nakupující dotazovanou věc dlouze hledat sám. A tenhle způsob nakupování zdá se mi poněkud otravným, takže jsem se snažil čínským kšeftům maximálně vyhejbat. Někdy to ovšem moc nejde, například v takový Santa Eleně jiný než čínský supermarkety nebyly.

Voda je tu opět bez problémů pitelná rovnou z vodovodu, v řídce obydlených oblastech a přírodních rezervacích bych se pak nebál pít ani z potoků a řek. Jsou tu totiž o poznání čistší než ve čtyřech předchozích zemích.

Celkově vzato je tu mnohem víc uklizeno. Ve městech se odpadky už neválí všude, ale jen občas někde, v přírodě pak téměř vůbec.

Ačkoli na mapě působí Belize dost nezáživným dojmem, skutečnost je naštěstí jiná a dá se tu navštívit řada zajímavých míst. Jednak jsou to opět mayské ruiny, z nichž podle mě stojí za vidění především trojice  Xunantunich, Caracol a Lamanai.

Dále je tu spousta jeskyní a jeskynních komplexů, z nichž nejpopulárnější je zřejmě Actun Tunichil Muknai. Ovšem tam se smí pouze s průvodcem, nesmí se tam fotit a platí se nemalý vstupný, takže nic pro mě. Za sebe doporučuju navštívit jeskyni Rio Frio, kde je dostatek světla, minimum turistů, možnost prolézt celou jeskyni bez nutnosti plavat ve vodě a to vše zdarma. A místo je to dost působivý.

Také je v Belize řada kaskád a vodopádů, z nichž největší je zřejmě Thousand Foot Fall, ke kterému ale neni pořádný přístup a dá se tak vidět pouze z dálky a ještě ne celý, což mu ubírá na působivosti. Pro mě je tak vítězem vodopád Big Rock, nacházejicí se taktéž v rezervaci Pine Ridge, která je obecně nabitá zajímavými místy.

Pro milovníky exotických zvířat je tu pak několik rezervací, kde je možné jich většinu vidět v přirozeným prostředí. Pro ty co nemají na vyčkávání a pozorování dostatek času, případně jsou neradi obsypáni hejnem komárů a gnusu je tu pak belizská zoo, nacházející se u silnice zhruba v polovině cesty mezi Belmopánem a Belize City. Já tam nebyl, ale dle informací z průvodce tam nejsou žádný klece a zvířata se tam pohybují zcela volně. Je to teda spíš něco jako safari.

No a pro ty, co preferují aktivity spojené s mořem je tu pak velký bariérový útes, který nabízí nespočet možností kde si jich lze dosyta užít. Největší atrakcí tohodle místa je pak určitě 300 m široká kruhová mořská proláklina „The Great Blue Hole“.

Bohužel neexistuje žádná možnost jak ze země celý kruh vidět. Být tomu naopak, určitě bych si to musel zajet prohlídnout, vypadá to fantasticky.

Co v Belize nenajdete jsou jednak samozřejmě hory a dále pak města, která by se dala označit za aspoň trochu zajímavá. Jsou to totiž do jednoho naprosto nudný, šedivý díry bez jediný historický nebo jakkoli jinak atraktivní stavby. Dokonce ani žádný pořádný kostely tu nemaj. Prostě jenom domy, obchody a úřady, nic víc.

Belize je vcelku dost odlišný od ostatních středoamerických zemí, nejvíc se podobá asi Panamě, ale narozdíl od ní, tady jsou fajn lidi a dá se tu i něco zažít, takže stojí za návštěvu. Ovšem na samostatnej výlet jen sem a zase zpátky domů je tu toho podle mě příliš málo za příliš mnoho peněz. Doporučoval bych teda spojit návštěvu Belize ještě s nějakou další blízkou zemí nebo zeměma. Minimálně už jen proto, abyste mohli na vlastní kůži posoudit tu jejich odlišnost.